11. - 13. 12. 2015 – Silvestr Betlém v Janských Lázních
12kový silvestr v Betlémě se dujdá dujdá moc vydařil. O jeho popularitě ostatně svědčí stále vyšší počet účastníků ze spřátelených tras.
Pravda, svatý Petr si z nás trochu vystřelil, když nechal téměř všechen sníh roztát a pak v noci z pátku na sobotu asi 12 cm nového napadat, takže těch pár, co se nenechali zviklat předpovědí a vzali si lyže, se i sklouzli.
Páteční ranní důchodcovský výsadek došel na Hoffmanky a zpět, i na rozhlednu vylezl a pak objevil kouzelnou vinárničku, kde jsme se mnozí zásobili vínem, Beranice i mýdly a Hani čepicemi.
Večer postupně dojížděli další, hudba ve složení dvou houslí a tří kytar byla na dvanáctku neobvykle početná.
Sobotní sluníčko vyhnalo všechny na Černou horu, která sice není daleko, ale dost vysoko, zejména když se tam jde pěšky. Bufet u staré (Miloši) lanovky leckterým tak učaroval, že už ani nikam moc dál nešli. Dolů pak vedlo několik cest, tu nejdobrodružnější nepochybně pro svou skupinu vybral Albert. Ale nakonec došli všichni v pořádku, i Láďu nakonec kamarádi zvedli, takže nemusel trávit silvestrovský večer mezi obuví.
Pivo Hendrych bylo lahodné, představy kamarádů o tom, co se sní, poněkud přehnané. Ale bylo veselo, v šampáňu dokonce plavaly brusinky.
Nedělní ranní déšť vyhnal automobilisty dost brzy, ale někteří, viď Venco, nechali v Betlémě, co mohli, ale zase si odvezli, co neměli. Dušanova dopolední společenská hra „Najdi své boty“ neměla chybu. Nakonec jsme se dočkali i sluníčka.
V Jánkách se ostatně líbilo nejen nám. Trojka si dokonce Betlém objednala na příští rok na silvestra.
Dík Katce za prima nápad a Hani za skvělou organizaci.
Helenka
Fotky od Vency
Fotky od Řezáka
Hektický listopad
Listopadové sleziny bývají náročné, hlavně díky kumulaci různých narozenin. Pak byla ptačí, tentokrát v Dejvicích U Krakonoše, a to, co potom letos následovalo, bylo také výživné. Posuďte sami (čtěte odspodu):
20. - 22. 11. 2015 – DEZOB atd.
Po víkendu uprostřed týdne někteří stihli ještě Alešovu degustaci belgický piv a v pátek ráno jsme po deseti letech opět vyrazili na Šumavu oslavit pár kulatin. Už odjezd byl trochu dramatický, když jsme museli přes deset hodin čekat, než Jindra přiveze Láďovy zapomenuté doklady. (Spočítala to Helenka – víc než dvacet lidí krát víc než půl hodiny…)
Pták si užil druhé várky svého autobusu a pod jeho vedením jsme v Čepicích shlédli skleněného sv. Jana Nepomuckého s hvězdičkou od vodáků z dvanáctky, v Dobré Vodě jedinečný skleněný oltář v kostele sv. Vintíře a večer v penzionu sv. Florián ve Svojších jsme se setkali s dalšími oslavenci Mildou a Ivanou. Dorazil mj. téměř kompletní tým Schovanek a další.
V sobotu nás Milda zavezl na bavorskou stezku korunami stromů v Neuschönau, podle které se inspirovala ta jeho na Lipně. Po bohatýrském německém obědě s českou obsluhou přišel avizovaný dezorienťák. Po pravdě řečeno nebyl noční, spíš podvečerní, pečlivě vylosované dvojice či trojice se rychle slily v několik málo grup a náročnost akce byla přiměřená průměrnému věku účastníků. A díky tomu nám zbylo dostatek sil na večerní oslavy.
Děkujeme Ivaně. Mildovi, Ptákovi a vůbec všem Holubům.
P.S.: Jenom mě mrzí, že my, pracující, jsme v autobuse platili za lístky nekřesťanskou cenu, zatímco důchodci to měli lacinější:
17. 11. 2015 – Víkend uprostřed týdne
Ve vlaku se nás sešlo pomalu půl vagónu a staříci dělali takový hluk, že se cestující občas pohoršeně otáčeli. Walterovi přivedli Karla Zemana, který tvrdil, že není zakládající člen TAKu, nicméně byl prý na první schůzi a na prvních sedmi stezkách.
V Černošicích nám Pepa ukázal, jak Metrostav staví nový jez. Hezké je, že při tom myslí (Metrostav, ne Pepa) i na ryby a vodáky. Na druhé břehu nás čekala otevřená hospoda a tříčárkové pivo. Tj. pivo, které si nechají vařit Tři sestry. A v Lipencích nás čekaly buřty na ohni i na pivu, kyselo se zmíněnými houbami a moře dalších dobrot. Láďa vařil grog zpustlého námořníka, ze své nory vylezl i jezevec Karel a Šéfík sekal dříví a hrál a zpíval jako o život.
Děkujeme.
14. 11. 2015 – Kudy chodil Panáček
Panenka nás pozvala na brdské hřebeny, kudy rád chodíval Panáček. V hotelu U Mildy na nádraží v Jincích se sešla společnost i takových, kteří se opravdu objevují zřídka – konkrétně je myšlena rodina Birndtova. Jenom ti, co to měli přes kopec nejblíž (z Podluh), nedorazili, i když prý slibovali.
Cestou na brdské hřebeny byly houby, o kterých ještě bude řeč. Trempský hřbitov byl pro mnohé překvapení. Pod vrcholem Kloučka jsme připili na Panáčka, který z těchto míst shlíží do údolí. Mimochodem, ve vrcholové knize jsme našli zápis: „AŹ BUDU KAMARÁDŮM VYKLÁDAT, ŽE JSEM VYLEZL NA KLOUČKA, BUDU SI PŘIPADAT DIVNĚ.“
Pravda, jednou nám zapršelo, ale to se dalo přežít a oběd U Václavů a posezení na chatičce u Panenky vše napravilo.
Děkujeme.
Fotky od Řezáka
Fotky od Ptáků
Fotky od Vency Šály - z Dezobu, z Lipenců
11. 10. – Velká ptačí slezina
Projížďka historickým autobusem RTO, odjezd Florenc 13:30. Snažili jsme se všichni poctivě zaplatit stanovenou cenu 90 haléřů. Já kvůli tomu musel vyhrabat ze dna šuplíku krabičku s desetníky z roku 1953…
Návštěva Panenského Týnce s odborným sensibilickým výkladem. Já se omlouvám, ale mě ruce nebrněly, a to ani v místě křížení nejsilnějších siločar. No asi jsem divnej... (Senzibil Pepa od Purkrtů takové lidi nazýval dubodřevěnými.)
Posezení v pivovarské restauraci Antoš ve Slaném s mohutným výběrem jídel a piv. A poslední byla zabijácká IPA.
Po celou dobu se nás usmíval malý Albertík, který se nikoho nebál a klidně seděl na klíně i velkému Albertovi. Tohle vnouče se Ptákům povedlo.
To celé jsme s Hankou absolvovali po noční autobusové jízdě z Chorvatska, takže jsem toho měl docela plné kecky a místo lapání pozitivní energie v ruinách gigantického gotického chrámu v Panenském Týnci jsem spíš klepal kosu, ale stejně to bylo hezké.
Ptáci, díky.
Řezák
Jak to viděl Honza
Pepův příspěvek do TAKového poradníku
24. - 28. 9. – Stezka Plasy
Jak jsem stezku viděla já (Helenka)
TAK už je stezka za námi. Dík všem, kteří se o ni zasloužili, zejména Hani a Pepovi.
Od čtvrtka do pondělka jsme šli podél Hadovky, Úterského potoka, Manětínského potoka a Střely, lesy a loukami, cestou a necestou, navštívili jsme hrad Gutštejn, zámek Manětín a klášter Plasy, spali jsme napůl v postelích v rekreačních střediscích jako vystřižených ze 70. let minulého století, kdy jsme mnozí začali na stezku chodit (bohužel i obsluha v kostce v Melchiorově huti či u okýnka u Plas hodně připomínala sedmdesátá léta), ale taky v tělocvičnách v Bezdružicích, kde nám neuvěřitelná paní hostinská ráno upekla čerstvý švestkový koláč, a v Manětíně, kde nás obsluhovaly dvě šikovné mladé dívenky (když kolem jedné z nich Berousek kroužil, řekla mu, že mu připomíná jejího tátu, ale tomu že ještě nebylo padesát).
Hospod cestou moc nebylo, ale stály za to, namátkou třeba Krsy, kde otevřeli jen kvůli nám, či Nečtiny se skvělým knedlem, vepřem a zelem a také četné hospody na mýtince, k nimž příjemné počasí přímo svádělo. Díky Fousovi byl i ohýnek. Cestou jsme potkávali i jiné trasy, já konkrétně 4, 15, 13, 14, 26 a 23.
Dokonce se i dík (podle abecedy) Berouskovi, Julkovi a Šéfíkovi večer hrálo a zpívalo, do Manětína navíc přijel Míra, takže jsme si vyslechli i jiný repertoár. Totéž na mezitrasovém noclehu u Plas, ale tam jsem měla povinnosti, takže jsem si hudby moc neužila. Zakončení bylo přiměřeně krátké a plaské pivo lahodné. Cesta domů rychle uběhla, tak ani nevím, zda v Halaškově tichém vagónu vůbec někdo jel.
Zbývá jen padlému Láďovi popřát rychlé zotavení a Šálovi poděkovat za obětavý odvoz maroda do Plzně. Ostatní jsme přežili ve zdraví.
Helenka
Fotky od Řezáka
Fotky od Hanči
Fotky od Kloučků
4. - 6. 7. 2015 – Husí svátky v Rapšachu
Díky novomanželům Petrofovým se u Andrey na statku pod košatou lípou sešla obvyklá společnost a za tropických veder se věnovala obvyklým činnostem – výlety pěší i cyklo, koupání v písákách, večerní debatování a konzumace všeho druhu. Jenom drobná připomínka na závěr: Příště, Petrofe, až budeš chtít ukázat, jak se rozpojují hadičky u výčepního zařízení, musíš chtít nejdřív ukázat, jak se zavírá sud. I z prázdného stříká pěna… Nemůžu myslet na všechno, že.
Díky Andreo a Petrofe a doufejme, že to přes pesimistické předpovědi nebylo naposledy.
Řezák
20. - 21. 6. 2015 – 10. Svatovítská degustace
Jindřin zápis doplněný o Řezákovy fotky
5. - 7. 6. 2015 – Výstup na Smrk
Na Smrku jsme byli tuším už popáté a zase se nám tam líbilo. I po změně provozovatele bylo v kempu útulno a snídaně byly bohaté. V sobotu svítilo sluníčko, takže na Smrku i na Hubertce byly davy a fronta na pivo. Hájovna s Konrádem a nabídkou koupele v ledovém jezírku nám všechny útrapy vynahradila (viz foto). Zmokli jsme jen trochu v neděli na schodech od sudu do Libverdy, kde nás však Havroš zavedl do pěkné a levné restaurace U zeleného stromu. Hrdinou výstupu se stal Havroš, který si u pramene načepoval litrovou láhev kyselky, vynesl ji na kopec a po jediném doušku ji použil na umytí nohou… A také Jurkovi, kteří se nečekaně ocitli v Polsku. Už se těšíme na příští výstup. Honzo, dík.
Helenka
9. - 17. 5. 2015 – Pidistezka na severu (ale hodně na severu)
Olinka jezdí za námi do Česka pravidelně už řadu let, tak bychom taky někdy mohli vyrazit my za ní do Švédska. Alespoň tak jsme se domluvili na poslední stezce a hned jsme zjistili, že zrovna v roce 2015 by se to z určitých kulatých důvodů docela hodilo...
Takže jsme se vypravili společným autobusem do Löderups Äng, což je na půl cesty mezi Olininou Uppsalou a naší Prahou, nicméně už ve Švédsku. Ubytovali jsme se na stejnojmenném statku a průběh celé akce jsme hned na místě zaznamenávali v aktuálním zpravodajství.
Být Švédem - to se člověk nadře
Fotky od Řezáka
Video od Irči – Olinka vyučuje švédskou pijáckou píseň (a Honza k tomu naskenoval text písně)
Fotky od Helenky
Fotky od Kloučků
Fotky od Vokáčů
Fotky od Tomáše
Fotky od Hanči
25. 4. 2015 – Toulka Chotutice – za Ánrim
Toulka za Ánriho měla obdobný průběh jako před třemi léty, ale bylo nás víc - ve vrcholné fázi osmnáct, a to nedorazila Procházková... Zato se objevila kompletní Klánovická sekce, v Pečkách už čekali Slezáci a do Radimi dorazil Berousek se svou mladičkou kamarádkou.
Po úvodní cukrárně nás pivočáry stáhly k hospůdce U hasičů, poseděli jsme v Kloučkovic nové pergole, po nových kostelních schodech vystoupali k Dobřichovskému kostelu a po nové naučné stezce Markomanů dorazili na Pičhoru. Přednáška Evy Procházkové se tentokrát nekonala a už nikdy se konat nebude. Inu tak to chodí.
V Radimi jsme nemohli vynechat občerstvovnu i když se nám v tom pečlivý velitel výpravy Olda nesměle snažil zabránit. Zato jsme vynechali novou zámeckou kavárnu a údolím Výrovky kolem nové přírodní expozice trilobitů (dá-li se to tak nazvat) zamířili do Chotutic.
Na hřbitově jsme vyhledali tentokrát správný hrob, zapálili svíčky, nainstalovali dvanáct tulipánů a připili na památku našeho dlouholetého kamaráda.
Zpátky nás hnal Olda kolem Ánriho rodného domu nejkratší cestou do Peček do restaurace „Siňorita“. Ištván tentokrát neprotestoval proti srážení stolů a to jsme k původním dvěma museli po chvíli přidat ještě jeden, tolik nás bylo. A pak jsme se začali tak nějak rozprchávat.
Co dodat? Kloučci zařídili skvělé počasí a příjemnou procházku jarní přírodou, s dostatkem občerstvoven, čítající hezkých dvanáct kilometrů. Ánrimu by se to určitě líbilo. Hezké to bylo, díky.
Řezák
Fotky od Řezáka
"Několik nedokonalých obrázků ze závěrečné restaurace", jak napsala Eva
4. 2. 2015 – Tak jsme ho znali, Panáčka
4. února nás a hlavně Panenku opustil Pavel, kterému jsme říkali Panáček. Bude nám chybět.
Předchozí roky:
1999, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023
12kový silvestr v Betlémě se dujdá dujdá moc vydařil. O jeho popularitě ostatně svědčí stále vyšší počet účastníků ze spřátelených tras.
Pravda, svatý Petr si z nás trochu vystřelil, když nechal téměř všechen sníh roztát a pak v noci z pátku na sobotu asi 12 cm nového napadat, takže těch pár, co se nenechali zviklat předpovědí a vzali si lyže, se i sklouzli.
Páteční ranní důchodcovský výsadek došel na Hoffmanky a zpět, i na rozhlednu vylezl a pak objevil kouzelnou vinárničku, kde jsme se mnozí zásobili vínem, Beranice i mýdly a Hani čepicemi.
Večer postupně dojížděli další, hudba ve složení dvou houslí a tří kytar byla na dvanáctku neobvykle početná.
Sobotní sluníčko vyhnalo všechny na Černou horu, která sice není daleko, ale dost vysoko, zejména když se tam jde pěšky. Bufet u staré (Miloši) lanovky leckterým tak učaroval, že už ani nikam moc dál nešli. Dolů pak vedlo několik cest, tu nejdobrodružnější nepochybně pro svou skupinu vybral Albert. Ale nakonec došli všichni v pořádku, i Láďu nakonec kamarádi zvedli, takže nemusel trávit silvestrovský večer mezi obuví.
Pivo Hendrych bylo lahodné, představy kamarádů o tom, co se sní, poněkud přehnané. Ale bylo veselo, v šampáňu dokonce plavaly brusinky.
Nedělní ranní déšť vyhnal automobilisty dost brzy, ale někteří, viď Venco, nechali v Betlémě, co mohli, ale zase si odvezli, co neměli. Dušanova dopolední společenská hra „Najdi své boty“ neměla chybu. Nakonec jsme se dočkali i sluníčka.
V Jánkách se ostatně líbilo nejen nám. Trojka si dokonce Betlém objednala na příští rok na silvestra.
Dík Katce za prima nápad a Hani za skvělou organizaci.
Helenka
Fotky od Vency
Fotky od Řezáka
Hektický listopad
Listopadové sleziny bývají náročné, hlavně díky kumulaci různých narozenin. Pak byla ptačí, tentokrát v Dejvicích U Krakonoše, a to, co potom letos následovalo, bylo také výživné. Posuďte sami (čtěte odspodu):
20. - 22. 11. 2015 – DEZOB atd.
Po víkendu uprostřed týdne někteří stihli ještě Alešovu degustaci belgický piv a v pátek ráno jsme po deseti letech opět vyrazili na Šumavu oslavit pár kulatin. Už odjezd byl trochu dramatický, když jsme museli přes deset hodin čekat, než Jindra přiveze Láďovy zapomenuté doklady. (Spočítala to Helenka – víc než dvacet lidí krát víc než půl hodiny…)
Pták si užil druhé várky svého autobusu a pod jeho vedením jsme v Čepicích shlédli skleněného sv. Jana Nepomuckého s hvězdičkou od vodáků z dvanáctky, v Dobré Vodě jedinečný skleněný oltář v kostele sv. Vintíře a večer v penzionu sv. Florián ve Svojších jsme se setkali s dalšími oslavenci Mildou a Ivanou. Dorazil mj. téměř kompletní tým Schovanek a další.
V sobotu nás Milda zavezl na bavorskou stezku korunami stromů v Neuschönau, podle které se inspirovala ta jeho na Lipně. Po bohatýrském německém obědě s českou obsluhou přišel avizovaný dezorienťák. Po pravdě řečeno nebyl noční, spíš podvečerní, pečlivě vylosované dvojice či trojice se rychle slily v několik málo grup a náročnost akce byla přiměřená průměrnému věku účastníků. A díky tomu nám zbylo dostatek sil na večerní oslavy.
Děkujeme Ivaně. Mildovi, Ptákovi a vůbec všem Holubům.
P.S.: Jenom mě mrzí, že my, pracující, jsme v autobuse platili za lístky nekřesťanskou cenu, zatímco důchodci to měli lacinější:
 |
 |
17. 11. 2015 – Víkend uprostřed týdne
Ve vlaku se nás sešlo pomalu půl vagónu a staříci dělali takový hluk, že se cestující občas pohoršeně otáčeli. Walterovi přivedli Karla Zemana, který tvrdil, že není zakládající člen TAKu, nicméně byl prý na první schůzi a na prvních sedmi stezkách.
V Černošicích nám Pepa ukázal, jak Metrostav staví nový jez. Hezké je, že při tom myslí (Metrostav, ne Pepa) i na ryby a vodáky. Na druhé břehu nás čekala otevřená hospoda a tříčárkové pivo. Tj. pivo, které si nechají vařit Tři sestry. A v Lipencích nás čekaly buřty na ohni i na pivu, kyselo se zmíněnými houbami a moře dalších dobrot. Láďa vařil grog zpustlého námořníka, ze své nory vylezl i jezevec Karel a Šéfík sekal dříví a hrál a zpíval jako o život.
Děkujeme.
14. 11. 2015 – Kudy chodil Panáček
Panenka nás pozvala na brdské hřebeny, kudy rád chodíval Panáček. V hotelu U Mildy na nádraží v Jincích se sešla společnost i takových, kteří se opravdu objevují zřídka – konkrétně je myšlena rodina Birndtova. Jenom ti, co to měli přes kopec nejblíž (z Podluh), nedorazili, i když prý slibovali.
Cestou na brdské hřebeny byly houby, o kterých ještě bude řeč. Trempský hřbitov byl pro mnohé překvapení. Pod vrcholem Kloučka jsme připili na Panáčka, který z těchto míst shlíží do údolí. Mimochodem, ve vrcholové knize jsme našli zápis: „AŹ BUDU KAMARÁDŮM VYKLÁDAT, ŽE JSEM VYLEZL NA KLOUČKA, BUDU SI PŘIPADAT DIVNĚ.“
Pravda, jednou nám zapršelo, ale to se dalo přežít a oběd U Václavů a posezení na chatičce u Panenky vše napravilo.
Děkujeme.
Fotky od Řezáka
Fotky od Ptáků
Fotky od Vency Šály - z Dezobu, z Lipenců
11. 10. – Velká ptačí slezina
Projížďka historickým autobusem RTO, odjezd Florenc 13:30. Snažili jsme se všichni poctivě zaplatit stanovenou cenu 90 haléřů. Já kvůli tomu musel vyhrabat ze dna šuplíku krabičku s desetníky z roku 1953…Návštěva Panenského Týnce s odborným sensibilickým výkladem. Já se omlouvám, ale mě ruce nebrněly, a to ani v místě křížení nejsilnějších siločar. No asi jsem divnej... (Senzibil Pepa od Purkrtů takové lidi nazýval dubodřevěnými.)
Posezení v pivovarské restauraci Antoš ve Slaném s mohutným výběrem jídel a piv. A poslední byla zabijácká IPA.
Po celou dobu se nás usmíval malý Albertík, který se nikoho nebál a klidně seděl na klíně i velkému Albertovi. Tohle vnouče se Ptákům povedlo.
To celé jsme s Hankou absolvovali po noční autobusové jízdě z Chorvatska, takže jsem toho měl docela plné kecky a místo lapání pozitivní energie v ruinách gigantického gotického chrámu v Panenském Týnci jsem spíš klepal kosu, ale stejně to bylo hezké.
Ptáci, díky.
Řezák
Jak to viděl Honza
Pepův příspěvek do TAKového poradníku
24. - 28. 9. – Stezka Plasy
Noclehy:
Zakončení – pondělí 28. 9. Plasy, Velká louka
| 0. | čtvrtek | 24. 9. | Bezdružice | škola | na zemi v tělocvičně |
| 1. | pátek | 25. 9. | Melchiorova Huť | penzion | v postelích |
| 2. | sobota | 26. 9. | Manětín | Kulturní dům | v postelích nebo na zemi v tělocvičně |
| 3. | neděle | 27. 9. | Plasy | rekr. stř. Máj | v postelích |
Jak jsem stezku viděla já (Helenka)
TAK už je stezka za námi. Dík všem, kteří se o ni zasloužili, zejména Hani a Pepovi.
Od čtvrtka do pondělka jsme šli podél Hadovky, Úterského potoka, Manětínského potoka a Střely, lesy a loukami, cestou a necestou, navštívili jsme hrad Gutštejn, zámek Manětín a klášter Plasy, spali jsme napůl v postelích v rekreačních střediscích jako vystřižených ze 70. let minulého století, kdy jsme mnozí začali na stezku chodit (bohužel i obsluha v kostce v Melchiorově huti či u okýnka u Plas hodně připomínala sedmdesátá léta), ale taky v tělocvičnách v Bezdružicích, kde nám neuvěřitelná paní hostinská ráno upekla čerstvý švestkový koláč, a v Manětíně, kde nás obsluhovaly dvě šikovné mladé dívenky (když kolem jedné z nich Berousek kroužil, řekla mu, že mu připomíná jejího tátu, ale tomu že ještě nebylo padesát).
Hospod cestou moc nebylo, ale stály za to, namátkou třeba Krsy, kde otevřeli jen kvůli nám, či Nečtiny se skvělým knedlem, vepřem a zelem a také četné hospody na mýtince, k nimž příjemné počasí přímo svádělo. Díky Fousovi byl i ohýnek. Cestou jsme potkávali i jiné trasy, já konkrétně 4, 15, 13, 14, 26 a 23.
Dokonce se i dík (podle abecedy) Berouskovi, Julkovi a Šéfíkovi večer hrálo a zpívalo, do Manětína navíc přijel Míra, takže jsme si vyslechli i jiný repertoár. Totéž na mezitrasovém noclehu u Plas, ale tam jsem měla povinnosti, takže jsem si hudby moc neužila. Zakončení bylo přiměřeně krátké a plaské pivo lahodné. Cesta domů rychle uběhla, tak ani nevím, zda v Halaškově tichém vagónu vůbec někdo jel.
Zbývá jen padlému Láďovi popřát rychlé zotavení a Šálovi poděkovat za obětavý odvoz maroda do Plzně. Ostatní jsme přežili ve zdraví.
Helenka
Fotky od Řezáka
Fotky od Hanči
Fotky od Kloučků
4. - 6. 7. 2015 – Husí svátky v Rapšachu
Díky novomanželům Petrofovým se u Andrey na statku pod košatou lípou sešla obvyklá společnost a za tropických veder se věnovala obvyklým činnostem – výlety pěší i cyklo, koupání v písákách, večerní debatování a konzumace všeho druhu. Jenom drobná připomínka na závěr: Příště, Petrofe, až budeš chtít ukázat, jak se rozpojují hadičky u výčepního zařízení, musíš chtít nejdřív ukázat, jak se zavírá sud. I z prázdného stříká pěna… Nemůžu myslet na všechno, že.Díky Andreo a Petrofe a doufejme, že to přes pesimistické předpovědi nebylo naposledy.
Řezák
20. - 21. 6. 2015 – 10. Svatovítská degustace
Jindřin zápis doplněný o Řezákovy fotky
5. - 7. 6. 2015 – Výstup na Smrk
Na Smrku jsme byli tuším už popáté a zase se nám tam líbilo. I po změně provozovatele bylo v kempu útulno a snídaně byly bohaté. V sobotu svítilo sluníčko, takže na Smrku i na Hubertce byly davy a fronta na pivo. Hájovna s Konrádem a nabídkou koupele v ledovém jezírku nám všechny útrapy vynahradila (viz foto). Zmokli jsme jen trochu v neděli na schodech od sudu do Libverdy, kde nás však Havroš zavedl do pěkné a levné restaurace U zeleného stromu. Hrdinou výstupu se stal Havroš, který si u pramene načepoval litrovou láhev kyselky, vynesl ji na kopec a po jediném doušku ji použil na umytí nohou… A také Jurkovi, kteří se nečekaně ocitli v Polsku. Už se těšíme na příští výstup. Honzo, dík.Helenka
9. - 17. 5. 2015 – Pidistezka na severu (ale hodně na severu)
Olinka jezdí za námi do Česka pravidelně už řadu let, tak bychom taky někdy mohli vyrazit my za ní do Švédska. Alespoň tak jsme se domluvili na poslední stezce a hned jsme zjistili, že zrovna v roce 2015 by se to z určitých kulatých důvodů docela hodilo...
Takže jsme se vypravili společným autobusem do Löderups Äng, což je na půl cesty mezi Olininou Uppsalou a naší Prahou, nicméně už ve Švédsku. Ubytovali jsme se na stejnojmenném statku a průběh celé akce jsme hned na místě zaznamenávali v aktuálním zpravodajství.Být Švédem - to se člověk nadře
Fotky od Řezáka
Video od Irči – Olinka vyučuje švédskou pijáckou píseň (a Honza k tomu naskenoval text písně)
Fotky od Helenky
Fotky od Kloučků
Fotky od Vokáčů
Fotky od Tomáše
Fotky od Hanči
25. 4. 2015 – Toulka Chotutice – za Ánrim
Toulka za Ánriho měla obdobný průběh jako před třemi léty, ale bylo nás víc - ve vrcholné fázi osmnáct, a to nedorazila Procházková... Zato se objevila kompletní Klánovická sekce, v Pečkách už čekali Slezáci a do Radimi dorazil Berousek se svou mladičkou kamarádkou.
Po úvodní cukrárně nás pivočáry stáhly k hospůdce U hasičů, poseděli jsme v Kloučkovic nové pergole, po nových kostelních schodech vystoupali k Dobřichovskému kostelu a po nové naučné stezce Markomanů dorazili na Pičhoru. Přednáška Evy Procházkové se tentokrát nekonala a už nikdy se konat nebude. Inu tak to chodí.
V Radimi jsme nemohli vynechat občerstvovnu i když se nám v tom pečlivý velitel výpravy Olda nesměle snažil zabránit. Zato jsme vynechali novou zámeckou kavárnu a údolím Výrovky kolem nové přírodní expozice trilobitů (dá-li se to tak nazvat) zamířili do Chotutic.
Na hřbitově jsme vyhledali tentokrát správný hrob, zapálili svíčky, nainstalovali dvanáct tulipánů a připili na památku našeho dlouholetého kamaráda.
Zpátky nás hnal Olda kolem Ánriho rodného domu nejkratší cestou do Peček do restaurace „Siňorita“. Ištván tentokrát neprotestoval proti srážení stolů a to jsme k původním dvěma museli po chvíli přidat ještě jeden, tolik nás bylo. A pak jsme se začali tak nějak rozprchávat.
Co dodat? Kloučci zařídili skvělé počasí a příjemnou procházku jarní přírodou, s dostatkem občerstvoven, čítající hezkých dvanáct kilometrů. Ánrimu by se to určitě líbilo. Hezké to bylo, díky.
Řezák
Fotky od Řezáka
"Několik nedokonalých obrázků ze závěrečné restaurace", jak napsala Eva
4. 2. 2015 – Tak jsme ho znali, Panáčka
4. února nás a hlavně Panenku opustil Pavel, kterému jsme říkali Panáček. Bude nám chybět.
Předchozí roky:
1999, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023