Anežka se spolu se čtyřmi dalšími holkami z kojeneckého ústavu objevila na trase v roce 1983 na 25. stezce v Roháčích, a protože je přivedl Jarda Benda, jehož podnik držel tenkrát nad ústavem patronát, začali jsme jim kolektivně říkat Bendovy schovanky.

Anežka se do trasové historie vepsala zejména pohoštěním v Boršicích během 35. stezky na Slovácku. Pohoštění bylo tak bohaté, že se ti, kteří tam byli, vrátili tak společensky unavení, že se na to na trase vzpomíná dodnes. Starostlivá Anežka nezapomněla poslat něco dobrého i těm, kteří šli jinou cestou a Boršice minuli.

Její radostí byly děti, a tak pomáhala s hlídáním dětí nejen příbuzných, ale i známých.

Zaměstnání v kojeneckém ústavu nebyla pro ni práce, ale poslání. Největší radost měla z povedených adopcí, o které se sama přičinila. Měla jejich fotky a říkala - to jsou moje děti.

My na Trase 12 jsme ji měli rádi pro její milou, skromnou, přátelskou, přející povahu a ochotu vždy pomoci.

Anežko, budeš chybět nejen sourozencům a příbuzným, ale i nám a svým dětem. Obohatila jsi a zkrášlila naše životy.

Děkujeme.

Albert a Helenka za celou Trasu 12