Návrat na hlavní stránku
dvanáct dvanáct dvanáct
příští slezina: 1. 12. U Šumavy
27. - 30. 10. 2022 - Pidistezka
Janské Lázně
Milé dámy a pánové!
Chtěla bych tímto poděkovat Hance a Petrovi Řehákovým za organizaci pidistezky ve Smilových Horách. Petr s Hankou zajistili příjemné ubytování s dostačujícím pohodlím a slunné, teplé počasí. I barevné listí na stromech ještě vydrželo do našeho příjezdu. Příjemné bylo setkání se Šárkou a Sašou, kteří přijeli neplánovaně "na skok", tedy na jednu noc. A tak byl hudební večer se Sašou a Šéfíkem. Dokonce i Vlastík vzal po letech housle do ruky! A toho povídání, vždyť jsme se viděli naposled na Stezce! Výlet na Blaník byl oživen virtuální přítomností Marušky a Jeňára na vrcholu této tajemné hory. Během pidistezky jsme probrali radosti, a občas i strasti života a užívali si přítomnosti kamarádů, hezkého počasí a krásné přírody.
A tak se těším na další setkání s vámi, kteří jste na pidistezce byli, i s těmi, kteří jste se nemohli zúčastnit. Přátelé jsou totiž jako hvězdy - i když je nevidíš, víš, že existují!
Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor.
Přeji hezký den a příjemný podzim!
Eva J.
Zpráva od Magdy
Zpráva od Jindry
Fotky od Hanči
Společné foto od Šéfíka

25. 9. 2022 - Toulka za Ánrim
Konfrontace plán a realita:
Před druhým pokusem uskutečnit vycházku (loni šli sami) napsali Kloučkovi:

Letošní toulka bude 25/9 (ano) ze Sadské z náměstí k jezeru, pak na Písty a dále do Nymburka. Cestou (Kloučkovi v popisu vynechali výstup ke kostelu a cukrárnu s neskutečně laxní slečnou, kde jsme se postupně všichni, včetně dvou psů black and white, sešli a dlouho pobyli), hospoda Husarka hned za náměstím (ano), pak restaurace Modrá Hvězda (ne, protože se blížilo poledne), na břehu jezera hospůdka Rybářka (ano a panáky od Andrey, protože slavila svátek). Písečné přesypy cestou (ano), hospůdka v Pístech s krásným průčelím (průčelí krásné, ale hospodská s hadrem na koštěti nerudná, takže ne). A až dojdeme do Nymburka, tak si nenecháme ujít bistro v pivovaru (nechali, protože jen lahvové), nedaleko pamětní deska Bohumila Hrabala (ano, ve výši, aby na ni mohli čůrat psi. Jenže Joník odmítnul.) Podle počasí (skvělé) hospoda U kocoura (ano, protože s vyhlídkou na řeku, tady zase slavil panáky narozeniny Láďa) nebo Žofín.
Evo a Oldo, dík. A byl s námi i virtuální Ánri na historických fotkách. Aktuální fotku všech účastníků u pivovaru poslala Zuzka. Chybí na ní Zuzka a hosté Andrea, Petrof a pes Ziri a místní rezident Čárlí.
Helenka

Toulka za Ánrim


12. 9. 2022 – Neptačí slezina
Když se na divné slezině stane něco divného, nikdo by se neměl divit. Ale 12. září jsme se divili všichni.

Téma letošních neptačích mě napadlo podle dvou téměř sousedících košířských hospod - Na Zámyšli a Na Závisti, ale protože první jmenovaná byla dlouho zavřená, došlo na ně až v září. Jelikož někteří z účastníků šli i na předchozí vycházku, z nichž opět někteří se stavili v nové kavárně na kávu (Jindra na čokoládu) a Kloučkovi odvážně navštívili i prvně jmenovanou putyku asi šesté cenové skupiny (pivo však obezřetně pili venku), přicházeli jsme k inzerované slezinové hospodě Na Závisti postupně.

Den předtím jsem s Řezáky a Jindrou jela kolem a nic nenaznačovalo tomu, že to bude takové dobrodružství. Na standardním decentním vývěsním štítu kozlovských hospod stálo jméno Na Závisti.

V pondělí odpoledne se však na části vývěsního štítu (namalovaný kozel tam zůstal) skvěla křiklavá nálepka ve stylu vietnamských večerek s názvem YASMIN. Všichni příchozí byli zmateni a hospodu míjeli. Ještě že mladý (asi turecký) majitel obětavě vybíhal ven a naháněl zákazníky do hospody.

Uvidíme, co nás potká příště.

Helenka


12. 8. 2022 – Neptačí slezina

Červencová neptačí


2. – 6. 8. 2022 – voda
V tradiční čas a na tradičním místě se konala tradiční srpnová slezina. Stejné místo na louce u Otavy, přístřešek, posezení u Šafářova stánku u mostu, naše hvězdička u Johánka na čepickém mostě a spousta hvězd na nebi, večerní ohýnky a zpívání, jen vody bylo fakt málo. U Annína by asi šla řeka přeskákat z kamene na kámen suchou nohou. Kamarádi, kteří přijeli už v úterý, oslavovali setkání bouřlivě u stánku, dokud je (podle jejich slov) pan Šafář nevyhodil. Zformovalo se několik skupin – vodácká, mototuristická směřující do Javorníku, kde Naďa čarovala u menhirů a jiných šutrů, elektrikářsko-cyklistická a turistická. Na slezině by nás bylo bývalo 12, kdyby byl býval přijel Vráťa, který se pro bolest v krku omluvil. Počtu 12 jsme však dosáhli díky příjezdu Nadiných kamarádů, kteří nám pomohli zkonzumovat 7 objednaných vepřových kolen. V sobotu nás z tábořiště vyhnal vytrvalý desetihodinový déšť.
Helenka

Ahoj,
teď mě zrovna napadá jen, že to v úterý začalo u p. Kuse na zahrádce, který s námi (hlavně Albertem a Naďou) oslavil v předstihu 80-té narozeniny. Zapili jsme to Czeresni pálinkou. O tom, že by nás Šafář vyhodil, ale nic nevím. Jen chtěl, abychom zaplatili (měli jsme protekční lístek, ostatní platili vždy hned), protože chce uzavřít pokladnu.
Honza

25. – 26. 6. 2022 – Svatojánská degustace
Jindřin zápis

11. – 15. 5. 2022 – Stezka

Zobrazit na Google Maps

Noclehy + restaurace:
Bod na mapě Nocleh Den Datum Místo Objekt Posezení
1 -1. úterý 10. 5. Klinkovice 32, Semily Farma Lánská tamtéž
2 0. středa 11. 5. Lomnice n. Popelkou Lyžařský Sportovní Klub tamtéž
3 1. čtvrtek 12. 5. Žernov Penzion v Žernově tamtéž
4 2. pátek 13. 5. Železný Brod Sportovní centrum rest. U Zvonice
5 3. sobota 14. 5. Malá Skála Ubytovna U Tlusťocha rest. Boučkův statek

Zakončení na Atletickém stadionu Ludvíka Daňka v Turnově. (Bod 6 na mapě.)


„Jsou staří, ale pokaždé spí někde jinde"
Vyposlechla Eva K. rozhovor nějakých děvčat z mladých T20/T23/T26

Tentokrát našli noclehy Birndtovi, pak našli ještě lepší noclehy a každý z nich byl jiný. Takže jsme spali na farmě, v chatkách pod lyžařským můstkem, v luxusním penzionu, v sokolovně i ve vodácké ubytovně. Večery jsme trávili tu u stolu v kuchyňce, tu na verandě pod širým nebem za svitu měsíce, tu v úžasné hospodě v Malé Skále, kde se hrálo a zpívalo jako o život. A šli jsme ze severu na jih, pak na východ, pak zase na západ, na sever a nakonec na jih. My, co jsme jeli už v úterý ráno, jsme ušli až 85 kilometrů podle Kamenice, Jizery, na Kozákov, skálami, lesy a loukami a každý den jsme viděli zasněžené hřebeny Krkonoš. A navíc jsme ze stezky odjeli s novou šéfovou. Dík všem, kteří se o zdar stezky jakkoliv zasloužili. I ten druhý objednaný sud se nakonec u Řezáků vypil.
Helenka

Už při zajišťování jsem tušil, že to bude hezké. Vidět z jednoho místa Trosky, Ještěd a zasněžené Krkonoše, jak často se to povede? Jenom ten Kozákov, ten mi dal. Tedy začalo to dobře – v Tatobitech (proč jenom si ten název pamatuji? asi jsme tam už byli?) lahváč u obchodu, protože jsme netušili, že za zatáčkou právě Kloučci otevírají hospodu. Pak samoobslužná hospoda v Kozákově na Otakarově statku – člověk si sám natočil, v mrazáku byly nanuky, v regálu sušenky a oplatky, platilo se do kasičky, Moraváci vytáhli klobásy a špek, prostě paráda. V lese jsem se ptal dřevorubce, jestli jdu dobře, a on mi řekl, že jo - pořád do kopce k Radostné studánce a pak „na přední náhon" nahoru. Za studánkou jsem cestu ztratil a na ten přední náhon opravdu došlo. V poledne, jenom po dvou pivech a už po čtyřech, no to jsem dopadl…
Řezák

Společné foto ze zakončení


7. – 9. 1. 2022 – Janské Lázně

Jako obvykle zorganizovala Hani ve známém penzionu Betlém za účasti čtrnácti dvanáctkových i nedvanáctkových kamarádů. K našemu překvapení se z jedné Magdiny neznámé kamarádky vyklubala kamarádka Beranice Jana Čevelová a druhá se zase hlásila k Šéfíčkovi. Inu, svět je malý.

Program byl standardní. To znamená Hofmanky, na Černou horu lanovkou (stařecké jízdné nahoru 200 Kč), bufet u Staré lanovky, Kolínská či Pražská a sjezd dolů. Ale zformovala se i sjezdařská a pěšo-koupací sekce, obě navýsost spokojené.

Déšť v týdnu sice nesliboval nic příznivého (na horách v tu dobu naštěstí sněžilo, takže nahoře patnáct prašanu), ale počasí i sněhové podmínky byly nakonec víc než dobré (jen silnička z Modrokamenné boudy byla ledová až moc, což se stalo bohužel osudným Heleně Bedřišce, nyní s rukou v gypsu. Smrková šiška, která skolila mě, naštěstí takové škody nenapáchala).

Trošku mrzuté je, že ceny v penzionu šly dost nahoru, pocity z nového personálu byly dejme tomu smíšené a sobotní večeře způsobila několika lidem trávicí potíže (po panu Kišovi a vařící paní se nám fakt stýskalo). Vypadá to, že jsme tam byli naposledy. Ale dobrá zpráva – Káťa o něco výš objevila penzion Marianum, který také vypadá dobře a katolíci mají o něco nižší ceny než husité.

Mimochodem, kdybyste měli někdo doma nepotřebný obraz či sochu Jana Husa, v penzionu Betlém by ji uvítali. Šéfíkem? či Ráďou? nabízená socha ze Staromáku asi neprojde.

Sepsal Řezák, kurzívou psané doplnila Helenka

Předchozí roky:
1999, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021