Návrat na hlavní stránku
dvanáct dvanáct dvanáct
příští slezina: o prázdninách operativně

Oortovým oblakem do Kuiperovu pásu


Na konci března (čtvrtek 30.) jsme se vypravili Planetární stezkou směrem ke Slunci. Pro snazší dostupnost jsme si dali sraz na prvém břehu Vltavy pod lávkou k vlakové zastávce Řež. Cestu jsme si tím podstatně zkrátili, protože správně bychom měli mít startovní místo ještě dál po proudu, tedy na sever, ještě kousek pod ústím Máslovického potoka. Je to opravdu daleko a protože další most nebo lávka od levobřežní železnice je až v Kralupech, je to místo rozumně dostupné pouze od autobusu z Máslovic. Tam zase pro zajímavost mají obecní muzeum. Jak jinak, než Muzeum másla. Ale to je na jiné povídání na jinou procházku. Pravidelnost a dostupnost přívozu „Libčice – Máslovice“ jsem nezjistil a proto jej jako startovací pomůcku doporučit nemohu.

Ať už začnete své putování v muzeu nebo na převozníkově lodi, navštívíte oblast nejvzdálenějšího „dostupného“ vesmíru – Oortův oblak. Na Wikipedii si najdete, že to je prostor okolo Sluneční soustavy ve vzdálenosti 20 000 až 180 000 krát větší, než vzdálenost Země od Slunce. No a na jeho (toho oblaku) okraji se pohybuje právě ten nejvzdálenější příslušník Sluneční, tedy naší, soustavy. Planetka Sedna. Proč se tak jmenuje, kdy a kým byla objevena, z čeho je složena a mnoho dalšího se dočtete opět na Wikipedii ale také mnohde jinde. Je to prostě daleko a proto jsme do těch Máslovic tentokrát nejeli. Takovou štrapáci si necháme zase na někdy jindy. Třeba se to dá spojit s tím máslem.

Tím, že jsme se sešli „až“ v Řeži pod lávkou, vynechali jsme nejen tu Sednu a Oortuv oblak, ale také bližší planetku Eris. Ta už je příslušníkem Kuiperově pásu, který leží blíž Zemi a do kterého můžete vstoupit právě tou lávkou v Řeži. Od ní až ke Slunci jsou v přiměřené vzdálenosti a přiměřeném měřítku a umístěny makety ostatních významných těles té naší planetární soustavy s tabulkou a jednoduchým popisem. Najdete mezi nimi ty, jejichž jména si vybavíte ze školních let, i ty, jejichž jména si nepamatujete. Nebuďte smutní, asi to bude tím, že byly objeveny dávno po ukončení vaší školní docházky.

Naše sestava (byla velmi skromná - Ivan Birnd, Řezák a já) ale ten den měla počasí, které nám ten Kuiprův pás opustit nedopřálo. A tak jsme jej na jeho nejbližším okraji opustili a vydali se stálým a nepříjemným deštěm proti proudu Klecanského potoka do nejbližší suché útulny. Našli jsme ji na náměstí Třebízského v Klecanech. Je tam Kavárna Klícka. Tak milé posezení jsem už dávno nenavštívil. Mohu všem doporučit. Včetně místního piva z nedalekého Zdibského pivovaru.



Tak nám z toho putování zbyly dvě nové výzvy. Máslovice a Oortův oblak. A putování ke Slunci z okraje Kuiperova pásu. Zájemci a zájemkyně o takové meziplanetární lety zvu na nějakou příští výpravu.