Zápis z osmé Svatojanské degustace u Jurků (15.–16.6.2013)

Účastníci: domácí  Jurkovi (Eva, Vlastík, kokr Ferda, kočka Miška – nově po revizi správně s měkkým „i“ – a plachý kocour), za hosty motodegustátoři Vokáči a Zdena & Šála, cédéčka Beranice, Śéfík, Řezáci a Pochmani. Celkem tedy 12 dvounohých účastníků!

 

Cédéčka to pojala od Rokycan, kde se začalo kávičkou v Papáto (jen pro zajímavost: http://rokycansky.denik.cz/galerie/foto.html?mm=rokycany-svatomartinskevino) a cykloservisem, neboť víceméně tradiční součástí degustací se stávají  BB (Beraničiny brzdy s nekompatibilmími součástmi). Faktická degustace pro cédéčka začala na cyklotrase za Hrádkem (Láďův Tramín červený nebo tak něco), pokračovala pivem v Těních, kde právě měli Polosuché máje, a po zdolání Hvozdce-hnusce se žíznivá cédéčka připojila k motodegustátorům, kteří už jeli ve skvělém brdském bahnu.

 

Vzorky

1. vzorek ze Salátic

Podle Vlastíka šlo o vinný bitter a Ála doporučovala označení salátové víno a použití do zálivek. Řezák však objasnil, že je to šípkové víno ročník 2010, vhodné zejména ke kanci na šípkách. A při tom  i zůstalo.

2. vzorek od Věrušky: „Schválně hádejte!“

Kdosi zkušený: „To tam zas Věra šoupla nějakou tu svou tresť.“

Obecný souhlas: „Jsou cítit mandle, ale chuť je jiná!“

Poučená a edukující Hani: „To je amygdalin, který . . .“

A dále diskuse o příznivých vlastnostech amygdalinu – jako schopnosti snížit krevní tlak (až k nule). Vlastík prohlásil, že je to tekutý Temelín neboli jaderná síla. Věruška bez mučení přiznala tresť (višně) a celé to označila jako slivovici z jablek (!) s přidanou višňovou trestí. Následovala delší debata o zrání včetně aplikace ultrazvuku, Hanina pohádka „Jak jsme dělaly bylinnou hořkou“ a Vlastíkův vědecký rozbor „Jak jsem čistil napařovačku“. Věruška obdržela řadu doporučení ohledně dob zrání atd., tak uvidíme, co s tím nadělá. Ve finále Vlastík rozhodl, že důležitý je osobitý charakter nápoje. K tomu nelze než dodat: „Ať už to znamená cokoli.“

3. vzorek od Vlastíka, v krásné lahvičce (Ála: „Ta je z Markétiny sbírky!“)

Hani by v tom dusila třeba hovězí. Debata dospěla k rozhodnutí, že jde o třešně, maximálně s přídavkem višní, mihl se i názor „kolik třešní, tolik višní“.

Vlastík: „To jsou ty moje sladkovišně.“ A je to!

4. vzorek od Řezáka: „Podívejte se na tu barvu!“

Ála: „Barva dobrá – nebo jak to říkáte v kartách?“

Další hláška: „Slaboučký rybíz!“

A čísi upřesnění: „Je to takové dezertní!“

Zdena: „Dezertní? To by to bylo hustší!“

Ála: „Šťávička . . . “

Šéfík: „Endlich Limonade!“ A následuje dlouhá historka o vzniku citátu.

Vlastík: „Studenej svařák?“

Řezák: „Je to rybíz z naší zahrádky, ročníkové cuvée 2011 a 2012.“

Honza: „Takže slivka?“

Řezák: „Já se, přátelé, přiznám - mně to chutná.“

Honza (vyměkl): „První dobrej vzorek!“

5. vzorek „šípky mimo soutěž“ (Řezák)

Obecný závěr: „To předtím bylo lepší!“

Ála dodává: „Děláš z toho vitamínovou bombu.“

Řezák (takřka asertivně): „No, jako pokus to bylo dobrý . . .“.

6. vzorek – bonaqua od Hani, ročník 2012

Vlastík: „Ostružinová červeň!“

Zdena: „To je první dobré!“

Vlastík: „Morela pozdní!“

Obecný závěr zní, že je to Hanina klasická griotka, která se fakt dá pít (podle Ály i popíjet).

7. vzorek od Vlastíka: „Měníme barvu!“

Všichni: “Kdoule!“

Vlastík: „To jsou Vlastíkovy, ne Kačenčiny kdouličky!“

Všichni: „Kačenčiny byly ale lepší!“

Vlastík (smutně): „To je ročníkem . . .“ 

8. vzorek od Ládi – zpět k červené

Ála, Hani, Jindra: „Amygdalin jak od Beranice!“

Řezák: „Varianta griotka – že by maličko s tuzemáčkem?“

Jindra: „Ale je tam ještě nějaká fortifikace!“

Láďa objasňuje: „To je můj vlastní, Láďův mix: černá třešeň, vodečka a trochu tuzemáček, nanejvýš 5 %!“

Vlastík: „Je to vyvážené!“

Klíčovým pojmem další delší debaty se stalo Cinzano litr.

9. vzorek „vysoké dřevo“ (od Věry)

Jindra: „Trochu tlamolepoidní!“

Ála, Hani, Jindra: „Trochu do ořechu, ale ořechovka to není!“

Hani: „To by musela být divná!“

Věra: „Jsou to višně, ale možná je tam toho koňaku moc . . . Taky nevím, jestli je to vzorek loňský nebo předloňský. . .  Já tam dávám, co se zrovna urodilo.“

Jindra: „Vám někde roste koňak?“

10. vzorek od Vlastíka: „Až toto dokoluje, bude ovocné intermezzo!“

Hani: „Co to tedy bylo doteďka?“

Věra: „Zase višně!“

Závěr: „Klasická sladkovišeň!“

11. vzorek (tuhý) - Vlastíkovo ovocné intermezzo (kumquat)

Obecný závěr: „Chuť pomerančové kůry!“

Hani: „Ale kandované!“

Ála: „Z toho taky uděláš likér?“

Vlastík: „Ne, všechno jste mi právě sežrali!“

Místo likéru tedy následovala Vlastíkova přednáška o nejodolnějším citrusu a paw-paw.

12. vzorek od Řezáka: „Vypláchněte si a všimněte si chutě!“

Šéfík: „Řezáku, to si připadám  jako u zubaře!“

Jindra: „Aby to nebyl, aspoň podle barvy, calvados – a podle vůně a chutě ono jo!“

Řezák: „To pravidelní účastníci už poznají.“

Láďa: „Ale nepoznám trať.“

Řezák: „To, co je u Čechů na zahradě. Trať Škvorec. Už jsem to stáhl z 52 na 50 procent.“

Vlastík se probral: „Hele, to není špatný,  to nemá ocas – JABKA!!!“

Řezák (jehož asertivita od vzorku č. 5 výrazně vzrostla): „Já se nechci chlubit, ale myslím, že se mi to povedlo.“

Vlastík pak pohovořil o tom, že je v přestavbě a hodlá vybudovat laboratoř.

A z rozhodnutí Vlastíka byla 12. vzorkem „degustace završena“ (neboli podle znalců nové klasiky „neplecha ukončena“). A během závěrečné likvidace vzorků i nevzorků došlo i na některé z obecně zakázaných tklivých písní. Cédéčka totiž dodala Šéfíka a Jurkovi kytaru. Beranici nejvíc chytla u srdce Ovečka . . .

 

Pak Šéfík, sperativní tchán, odjel brzy ráno na vlak do Hořovic. Ostatní se rozloučili jako obvykle spíše před polednem, až po makrobiotické snídani a přípitku k Láďově svátku (Láďa nejen dodává a pije Bohemku demi-sec, ale  už akceptuje i jahody).

Na cestě zpět byly Neumětely (Láďa na rozcestí před nimi: „Jestli chceme erpéčko stihnout ještě dopoledne, musíme do toho šlápnout!“) i Hatě (bacha na jejich podzimní volejbalový turnaj!).

Závěrečná degustační tečka proběhla v Řevnicích (Hani s Věrou bílé – Chardonnay, ostatní růžové – Zweigeltrebe). Věra přitom objevila jakousi nejasnou souvislost mezi panťákem a panákem. A Pepa, když ho přivezli a Petr i s jehňaty Andulkou a Ondrou odjeli domů, si zadegustoval Bernarda a lehce zakufroval cestou na nádraží.

Málem jsme pak ještě stihli zpožděný vlak; nakonec jsme se nacpali pod tlakem až do dalšího panťáku (bez panáka) a pokud vím, všichni jsme úspěšně dojeli do Prahy (i s koly).

Moje zásadní zjištění z cesty zpět je, že Láďovi to ze Smíchova na kole trvá domů o 5 minut déle než mně vlakem na hlavní a z hlavního metrem na Budějárnu.

Všeobecné zásadní zjištění z cesty tam je, že blonďáci na dráze mohou být taky pěkní dárečci, kam se hrabe leckterá blondýna!

TAK nevím, co dodat  . . . Jo! Námět pro příště: Jurkovi sednou na kola a pojednou nám naproti na Hvozdec-hnusec, ať si taky užijí.

Jindra