Návrat na hlavní stránku
dvanáct dvanáct dvanáct
příští slezina: 5. 10. U Šumavy
54

54. Stezka

 

Hlavní skupina odjela na nultý nocleh z hl. nádraží, když přesunutý odřad hlídal místa již ze Smíchova. Bohužel, vagon byl s místenkami, takže jsme byli promícháni s omístenkovanými cizáky. Nicméně cesta na STEZKU je vždycky veselá a rychleubíhající, a tak jsme do Chocně dorazili cobydup. Tam nás již očekávalo dalších pár lidiček a společně jsme vyrazili na Baráčnickou rychtu, v jejímž sálku jsme si rozložili spaní. Pak se šlo do restaurace „U Zvonů“ vedle zvonice. Neseděli jsme však v restauraci, ale v nočním baru, kde nás čekal vynikající řízeček s brsalátem. Postupně doráželi další a tak nás nakonec bylo přes 30. Večer jsme celý prokecali.

Ráno byla „U Zvonů“ snídaně a po ní jsme vyrazili. Část z nás se rozhodla nablížit „dlouhou míli“, která nás čekala, vlakem a zbytek šel pěšky po červené, která vedla po cyklistické asfaltičce podél Orlice. Za Chocní jsme se stavěli ve mlejně, přeměněném na malou vodní erömy. Pak dále za hezkého počasí hezkým údolím po cykloasfaltce do Brandejsa (cukrárna, hospoda) a dále až k pomníku J. A. Komenského, kde byl odpočinek. Pod pomníkem bylo přírodní bludiště, inspirované bludištěm z knihy „Tři muži ve člunu“, jehož křoví je prý klonem z křoví onoho slavnějšího bludiště. Další cestu podél Orlice jsme využili ke koupání a pak k posezení v cyklistické občerstvovně u lahváčů. Pak jsme se rozdělili. Část pokračovala po cyklostezce do Ústí n. O. a větší zbytek po červené do kopce. To byla sice namáhavější, delší, ale zato hezčí cesta. Do Kerhartic do hospody na hřišti jsme došli již k večeru. Zrovna se hrál fotbal, a tak bylo pivo, klobásy a taky se začala chystat bouřka. Tak jsme vyrazili do závěrečného kopce. Zatáhlo se, začal foukat vítr a dokonce spadlo pár kapek. Díky tempu, které nasadila Helenka, jsme dorazili do chaty na Andrlově chlumu, kde byl nocleh, ještě zasucha. Opozdilec Berousek však již zmokl. My jsme sledovali to boží dopuštění z kryté terasy. V chatě již seděla většina ostatních, včetně dorazivších opozdilců. Večer se vydařil, hrálo se a zpívalo dlouho přes půlnoc.

Ráno jsme po snídani vylezli na rozhlednu a po zelené vyrazili do dalšího dne. Měli jsme před sebou jen 12 km a tak jsme se po cestě váleli na louce, užívali si hezkého počasí, stihli i hospodu v Přívratě  (někteří jsme v Přívratě stihli hospody dvě a ještě předtím nově otevřený penzion)  a pohodlně dorazili do chaty M. Švabinského na Kozlovském kopci. Spaní bylo ve stísněném přístavku zarovnaném stoly, takže vytvoření místa pro spaní vyžadovali trochu stěhováckého umu. Času bylo dost, a tak jsme stihli ještě prohlídku Kozlova a domečku, kde bydlel Max Švabinský. Večer zase lilo. V hospodě bylo útulno. Opět se hrálo a Fous s Dušanem oslavili kopuletí a pohostili nás všechny dvěma rundami tulamorky. Jsou to grandi. Ráno přišla další whisková runda od Jany Albertovny.  Pak společné foto před chatou a posledních 12+1 km po červené do Litomyšle. Zastávka ve Strakově, rodišti to Jitky Pitky. Knajpování v místní studánce, posezení v hospodě a pak posledních pár km do Litomyšle. Po ubytování v 1. ZŠ následovala prohlídka večerní Litomyšle. Je to velmi hezké město. Po Praze a Českém Krumlově asi nejhezčí v Čechách a na rozdíl od nich bez davů turistů. Večerní hospoda „Veselka“ byla bez hraní. Ráno doprohlídnutí zámku a okolí, tč. v rozsáhlé rekonstrukci, ale i tak hezké. Potom již na zakončení na Primátorské hrázi, kde to měl pod komandem Řezák. Vše proběhlo hladce až na to, že byl nedostatek odznaků, takže 12°ka je musela jako organizátorka oželet. Doufejme, že dočasně. Zakončení bylo prosté, leč pěkné. Odchod na nádraží, nástup do vlaku, zábava ve vlaku i zpoždění – nic z toho nevybočovalo z obvyklé, vysoké úrovně.

Celkově byla 54. STEZKA vydařená. I když několikrát pršelo, ani jednou jsme nezmokli. Noclehy příjemné, zejména ty v chatách na kopcích. Myslím, že si 12°ka jako organizátorka již několikáté Stezky ostudu neudělala.


Šéfík