Červenec v září
2012
Potřetí během posledních čtyř let jsme se ve značně prořídlé
sestavě vydali na výlet „Červenec v září“ do Roháčů. Na Wilsoňáku se nás
19. 9. 2012 sešlo 5 (Krásničanovi, Beranice, Irena L. a Šéfík) a ve ve 22.13
(fuj) jsme vyrazili na východ. V Pardubicích přistoupili Fousovi. Obvyklé
vítací popíjení skončilo před půlnocí a zalehli jsme na lehátka. Sprievodca nás
vzbudil v ½ 6 a v 6
ráno (brrr) jsme již stáli v Liptovském Mikuláši na peróně.
Ostravská sekce se neobjevila a to přitom Dušan kvůli ní vybral tak brzký vlak.
Naštěstí v ½ 7 otevřel
staničný bufet a pak i „U Hladného Vlka“ a tak se čekání na bus a ostravskou
sekci zpříjemnilo. Ostravaci Snítalovi a DuPavlik s Jiřinou dorazili
v 8 (přesně tím vlakem, který Dušan kvůli nim zavrhl). Busem do Jalovca a pak s blouděním po
žltej do Mnícha. Pivínko, bezva halušky a pak výstup v dešti na chatu, jež
nás přivítala ve stavu opuštěném a zavřeném. Naštěstí Fouse napadlo rozdělat
oheň a tak jsme se ohřáli, než přijel na motorce chatár Ivan. Pak už teplo,
wellcome borovička a pohoda. K večeři bylo knedlozelovepřo, Večer obvyklá
zábava, hrálo se, zpívalo a popíjelo.
Ráno bylo krásně a zima. Vrcholky byly zasněžené a nádherné.
K snídani šošovicová polévka. Sešli jsme „prťkou“ do doliny a Parichvostem
nahoru k Baníkovskému sedlu. Vylezli jsme asi do osmnácti set metrů a pak
náš postup zastavil sníh, kterým se šlo špatně, ale hlavně úplně zasypal cestu
a nevěděli jsme jak dál. Tak po chvíli bloudění jsme se rozhodli vrátit. Po
sestupu z pásma sněhu jsme se občerstvili u potoka a sestoupili za tichých
protestů našich netrénovaných kolen a stehen do Jaloveckej doliny. Tam nám
natolik otrnulo, že se pár z nás vykoupalo v potoce. Pak už jen
výstup „prťkou“ k chatě, kde byla nová „služba“- „Generálmajor“ Jožka Cigánik a další Jožka se
manželkou. „Generálmajor“ měl vše řízně po vojensku na povel, což bylo proti
srsti zejména Ireně. Ale pak jsme se sžili a bylo to dobré. Osazenstvo se
mezitím rozrostlo o pár dalších hostů. Večer byl tradiční, k večeři uzené
s brkaší, smaženou cibulkou a zbylými knedlíky.
Sobotní ráno bylo zamračené, ale nepršelo a tak jsme po
desáté vyrazili směr Sivý vrch. Sněhu bylo málo, ale o to více bláta. Na Sivý
vrch jsme vylezli, ale na jeho vrcholu byla taková vichřice, že nás po pár
minutách sehnala opět dolů. Zpátky jsme to vzali přes Ostrou, jež není o moc
nižší, než Sivák, ale kupodivu tam foukalo mnohem méně. Protože byl čas, tak
jsme došli po hřebenu na Babky. Krásná procházka po vysokohorských lukách
s panoramatickými výhledy na hlavní roháčský hřeben, Nízké Tatry a vidět
byl i Křiváň. Pak už len nazpäť cez skalisko „Hrádok“ prudkou zkratkou do
chaty. K večeři byly špagety se sýrem a sýrovou omáčkou. Večer klasický,
začala se projevovat únava a tak jsme šli po desáté spát. Ráno balení, ranní
polévka, poslední borovička na rozlúčku s chatármi a pak už dolů do Mnícha
na pivo a se zastávkou v Bobrovci na pivo v hospodě Slovan a na
exkurzi do Dušanova domečku do Szent Miklós város. Na náměstí cukrárna, brodění
naboso v kašně (ta slast) a pak už na vlak a s přestupem
v Žilině expresem Odra do Ostravy, kde vystoupila moravská sekce, přes
Pardubice, kde vystoupili Warausovi,
do Prahy, kde jsme se rozešli.
Co dodat na závěr? Asi tak toto:
· bylo nás jedenáct a krásně jsme se vešli k jednomu stolu, což stmelilo zábavu.
· počasí bylo oproti jiným letům výrazně lepší, i když ne ideální – spousta sněhu to kazila.
·
zato byly krásné a daleké výhledy na okolní pohoří
· léta se hlásí a za pár let už velký okruh z Baníkovského sedla na Sivý vrch asi nezvládneme
· chata pod Náružím je stále kouzelná, zejména noční cesty do kadibudek.
·
medvede sa nám vyhýbali, jelene nerevali
· Dušanův nápad pozměnit tradiční jídelníček byl geniální
· všichni jsme si namohli stehna
·
slovenská borovička je výborná, i když jsme jí vypili o něco méně, než jindy
· je třeba vřele poděkovat Dušanovi za to, že tuto krásnou akci zase zorganizoval
A dá-li Pánbůh, tak za dva roky znova.