OTAVA 2009
Letošní Otava byla dlouhá - od soboty 29.7. do neděle 9.8. V Čepicích se tentokrát sešli: Alberti, Řezáci, Šéfík s Čumbrkem, Vokáči, Dušan s Naďou a Ištváni, kteří přijeli už v pátek jen na víkend bez lodi. Takže nás bylo 12 a tím 12tým byl jako obvykle Ižold [1]. V neděli jsme vyrazili do Annína, Venca Kus (tak se jmenuje správce tábořiště) odvezl řidiče a tak jsme mohli všichni ulít a popíjet bez starosti o auta. Vyjeli jsme za hezkého počasí, které se však rychle kazilo a tak jsme prakticky bez zastávky jeli za pěkné vody až do Volšov, kde začalo pršet a hned potom lejt. To nejhorší jsme přečkali na terase v hospodě Volšovka. A lilo opravdu pořádně skoro 2 hodiny. Když přestalo pršet, vyrazili jsme dále. Voda znatelně stoupla a tak jsme jeli rychle bez zastávek až do Dobršína, kde jsme seděli u kulatého slolu s nohama v louži. Další cesta byla dobrodružná, protože se řeka rozvodnila a tak jsme jeli jako střela až do Čepic. Po cestě jsme míjeli opravdový katarakt, ve který se změnil jindy nepatrný potůček, přitékající z polí pod Chmelnou.
Druhý den voda opadla a my jsme si zopákli Annín. Alberti s Čumbrkem a Naďou jeli raději na výlet. Vody bylo kupodivu méně, než v neděli. Cesta byla příjemná, bez komplikací. Večer se šlo do hospody.
Celou noc na úterý pršelo, řeka se rozvodnila, voda byla špinavá a tak jsme rezignovali na vodu a šli pěšky do Nezamyslic, kde měla být dobrá hospoda. Skutečně tam byla a tak jsme se dobře najedli, prohlédli si kostelíček na kopečku a přes Žichovice se vrátili. Hezký 12 km výlet.
Ve středu ráno bylo nádherně a tak jsme se sbalili a vydali na cestu po proudu. Vody bylo dost a tak cesta neobyčejně rychle ubíhala a brzo jsme byli v Hydčicích a šli na oběd. Tam se nechal Čumbrk přemluvit, aby neodjížděl, jak měl v úmyslu. Šéfík mu nabídl svůj stan a spacák s tím, že noc nějak přečká. Zatábořili jsme jako obvykle pod Práchní, chlapi šli na hrad a pak do hospody. Brzy jsme se sešli v táboře, seděli u ohníčku a koukali na traktor, který sbíral veliké smotky sena. No a díky senu vyřešil Šéfík svoje spaní alá „tak pěkně se spí v tichým nočním stínu, seno pod hlavou, oblohu za peřinu“ na hromadě tlejícího (a páchnoucího, ale zato hřejícího) sena s nohama v loďáku a přikryt celtou. Zima nebyla, noc byla nádherná s měnící se oblohou ozářenou měsícem.
Ráno koupel u jezu, odjezd do Hoštic, kde byl oběd a Čumbrk odjel. Odpoledne jsme dojeli do Katovic, kde jsme se utábořili. Večer byla slezina a tak jsme šli do hospody v Vondrášků, kde nás čekolo překvapení v podobě Ptáka s Bohunkou, kteří nás vylákali do Dobré Hospody v Nádražní ulici. Že je tam prý levno. A bylo! Za 35 Kč dostali Řezáci půl kila francouzských brambor a najedli se oba. Řízek s bramborem tam byl za 50, knedlo, zelo, úzo (150g) za 40. No neuvěřitelné. Slečna Kamila se o nás starala a tak jsme tam vydrželi dlouho.
Ráno bylo hezky a tak jsme vyrazili dál. Zastávka před Strakonicemi v hospodě a pak strakonické jezy. První jsme přenesli, ale u druhého při přetahování řezákovic loď Honza pustil a Šéfík nechytil, do válce se nikomu skákat nechtělo a tak jsme jen bezmocně pozorovali, jak je loď pomalu vtahována do válce a pod jez . Nejdřív ťuknutí, šplouchnutí, pak náklon, zalití vodou a už se příď potopila a záď se vztyčila do výše! No bylo to jako Titanic! Naštěstí již vyplula záchranná loď, zachránci vylezli na kozu uprostřed řeky a loď z jezu vytáhli a s dopomocí dotáhli ke břehu.Škody byly naštěstí minimální, protože Řezáci měli vše vzorně uvázané a tak to odnesl jen hajzlpapír. Nechci se domýšlet, jak by to dopadlo, kdyby to byla jiná loď. To jsme se lekli! Pak už jen cesta na Slaník, postavení stanů a do hospody – ale ta byla zavřená, že prý je ve vedlejší vesnici pouť a hospodská točí tam. Tak jsme se vydali na 3 km pouť do Přešťovic, kde jsme zasedli do hospody a až do půlnoci, vedeni Dušanem, přeřvávali místní diskotéku. Zpáteční cesta uběhla za zpěvu komunistických pochodů rychle[2].
Ráno bylo zase krásně. Popojeli jsme do kempu ve Štěkni na pivo a pak do militaristické hospody v Čejeticích. Spát jsme zamýšleli v Kestřanech. Když jsme tam přijeli, uvítaly nás náklaďáky s aparaturou na večerní TECHNO. Tak jsme se sbalili a skončili nakonec na soutoku. Honza, mající zášť vůči majiteli kempu odjel pro auto a ostatní šli do Putimi, kde byla pouť, hospody narvané a hrozný kravál. Takže ten ohníček v kempu by byl nakonec lepší, jak připustil i jeho odpůrce Albert.
No a ráno jako obvykle pro auta do Čepic, přesun, naložení a domů. Bylo to jako obvykle hezké.