První nocleh na Řehačce byl lákavý, proto se nás hned v úterý ráno vypravilo víc než obvykle. Po letmé prohlídce Trutnova anávštěvě alternativní kavárny jsme vyrazili po proudu Úpy krajinou, která zdaleka nebyla tak industriální, jak jsem se obávala, a po určitých pochybách jsme nakonec došli do skvělé České hospody v Poříčí, kde nás našel Milda a nakonec i JanaD., která se z Trutnova původně vydala neomylně proti proudu Úpy směrem do Krkonoš. V hospodě jsme silně pocítili Fialovu drahotu, zejména Berousek, který poobědval celý pekáč husy. Cestu nahoru trochu zkomplikovaly pokácené stromy přes cestu, ale na kopec jsme nakonec došli, pán nám přijel boudu otevřít, narazil pivo (s Tchýní jsem u kamarádů nepochodila) a zanechal nám celou chatu i s barem k volnému užívání, že pak máme napsat, co jsme měli, a podle jídelníčku zaplatit a nechat klíč za trámem. I to ještě existuje.

 Druhý den silně foukalo, od rozhledny na Žaltmanu nás to skoro odneslo a místní dřevorubci se divili, že se v takovém větru vůbec odvážíme do lesa a nebojíme se, že na nás spadne strom. Hani trefně odvětila, že už jsme staří a že by nás nebylo škoda. Nicméně jsme v pořádku došli do Rtyně do místní vyvařovny se svéráznou hostinskou a nakonec i na nocleh do Havlovic, kde nás čekal utěšený večer v restauraci Amerika. Ve čtvrtek ráno bylo poměrně hnusně, ale i tak jsme se vypravili přes Vízmburk do Červeného Kostelce, kde jsme nedali na rady místní osoby a nešli se najíst do bufetu, kde dávají hodně knedlíků, nýbrž do útulné hospody Černý kůň, kde jsme nakonec skončili i o den později, protože v kempu u Brodského rybníka jsme spali dvě noci. Příjemné posezení v hospodě doplňoval pojízdný bar kamaráda Drdyho, který slavil narozeniny a přivezl za tím účelem několik lahví pálenky a přepravku jablek ze své zahrádky. „Kouřit“ s ním někteří chodili tak intenzivně, že jeden kamarád téměř přizabil při pádu z palandy jednu z návštěvnic z 20. trasy. Další den jsme porůznu courali kolem Kostelce, přičemž jsme se Šéfíkem cestou nahoru od Úpy na vlastní oči viděli, před čím nás dřevorubci varovali. Spousta popadaných stromů přes cestu a kolem dokola. No, nakonec to průchodné bylo.

V sobotu jsme si užili perfektní stezkovou toulku do Náchoda kolem rybníků, lesem, s posezením na mýtince, se starým vojenským hřbitovem, se zámečkem z vršku kulatýho a pozdním obědem a cukrárnou na náměstí. Ani ubytování na stadioně v Náchodě nemělo chybu. Po všechny večery nás provázela hudba v podání Šéfíka, Berouska a Julka, kterým moc děkujeme. No a v neděli jsme došli/dojeli na zakončení v České Skalici, které se vyznačovalo hezkým počasím a dlouhými frontami u brzy vyprodaných stánků.

A na závěr poděkování všem kamarádům za milou společnost a trochu statistiky: šla jsem to se Šéfíkem celé pěšky od nádraží z Trutnova až na nádraží ve Skalici a ušli jsme celkem 75 km. Počet 12kových a spřátelených účastníků se denně měnil, ale kolik nás bylo celkem, to ví asi jenom Hani, které rovněž patří dík za to, jak se o nás stará. Dobře jsme si šéfovou vybrali. Takhle jsem stezku viděla já, ale někteří si ji třeba užili úplně jinak.

Helenka