PIDI se uskutečnila za slunného počasí 28.-30. října ve Smilových Horách. Třináct účastníků (fuj číslo!) doplnil pejsek Jonda, který se během dne vozil v košíku na kole. Já s Hančou jsme dorazily v pátek večer za hluboké tmy. Ostatní již zpívali s kytarovým doprovodem Šéfíka a Saši (ten přijel se Šárkou na jednu noc) proloženým houslovými sóly Vlastíka. 

 V sobotu jsme popojeli auty a svorně vystoupali na Blaník, odkud je i naše skupinové foto. Cedule na vrchol Blaníku ukazovala 1km, což Jindra přivítala  komentářem: „Když PIDI tak PIDI“. Blaničtí rytíři nevyjeli a my jsme šli společně  do Louňovic na oběd a pivo Špácal. Večer hrál Šéfík mimo jiné všechny staropražské písničky.

Odpovědně připravená Hanka přivezla na PIDI stezku PIDI máslíčka a Vlastík sadu piv RAVEN, která jsme ohodnotili společnou ochutnávkou. Zapili jsme první Řezákovic holčičku.

Hani šla celou stezku s franckama (což obdivuji) a přivezla z lázní  hlášku, která hned zdomácněla: „Tahle kolena mají svou historii.“

Báseň na vrcholu Blaníku

Z Blaníku zas

je slyšet hlas:

Češi páteř narovnejme,

hlavu a srdce neztrácejme,

moudrost předků vraťme zpět,

našim dětem chraňme svět.

Vždyť je to tak krásná země!

Země česká, domov můj,

země česká, domov můj.     

Děkujeme Řezákovým za ubytování, které nemělo chybu.

Magda.