Zápis z deváté Svatojanské (Svatovítské?) degustace u Jurků (14.–15.6.2014)

Účastníci: domácí  Jurkovi (Eva, Vlastík, Blanka & Kačenka, kočka Miška důstojně zastupující Ferdu, plachý kocour, který však byl též spatřen), za hosty obvyklí motodegustátoři Vokáči a Zdena & Šála a cédéčka  Řezáci a Pochmani.

Cédéčka začínala opět v rokycanském nesklonném „Papáto“. Pak vyrazila do kopce přes Volduchy, kde se Řezáci nechali zlákat Včelařským dnem v osadě Habr. Láďa měl obavy, že Řezáci nakoupí metráky medu, ale při zmínce o případné medovině mu uplavaly hračky a odjel to prověřit. A ono ANO! Medovina od pana Míly od paní Líby nebo Lídy a další degustační vzorek 55 %. ( „Jak tomu vlastně říkáte?“ „No medovice – jako slivovice!“)

Pro intelektuály nová aktualizace ženských vzorů: ŽENA, NŮŠE RŮŽE SLIVOVICE, PÍSEŇ, KOST.

Pak zastavení v kempu veselý Habr, Plískově, Žebráku, Rpetech (kde ještě neměli Suché máje). Degustačně nic moc, v kraji proráží Staropramen.

A už Podluhy, bez kapky deště a cédéčka celkem svěží.

Předvzorky 1 a 2 ve vylepšeném sklípku určeném k daším změnám:

Nejdříve rucolino, které Vlastík poznal v Itálii a rodilý Ital Enrico o něm nikdy neslyšel (proto dostal toto: http://homedistiller.org/forum/viewtopic.php?f=11&t=7793). Pitelné, potřebuje však dozrát.

Potom Brdské bahno 12^○, skvělá klasika.

Pak dlouhá přestávka vyplněná jídlem (Vlastík: „Bramboračkou se to vždycky zahazuje – tedy zahajuje.“), kecáním, lísající se Miškou (žravá jako Ferda!) a vyzvídáním, když se dostavila první dcera. („Která ty jsi?“ „To není těžké uhodnout.“ Hani: „Děláš kdouličky?“ „Ne.“ A bylo jasno.)

Potom Vlastík donesl hezounkou aparaturku („Co si nevypálím, to nepiju.“) a surovinu vypadající jako kalný jablečný mošt. („To je výluh z jalovce, budeme totiž vyrábět gin!“)

Řezák: „To znám, to jsem taky dostal, topíš lihem?“ Načež Vlastík představil čajové svíčičky a spustil stroje.

 

A začala konečně oficiální degustace „pro zahřátí“, jak pravila Ála.

3. vzorek

Řezák si šel odskočit a dlouho se nevracel, až Eva prohlásila: „Nebudeme na něj čekat, tento vzorek bude prostě skočná.“

Hani: „Barva trochu připomíná slabé žaludeční šťávy“.

Ála: „Je to z kopřiv?“

Jindra: „Modifikace rucolina?“

Vlastík zamával rukou s rukolou: „Je to z tohoto!“

Řezák, který právě přiskočil: „To je to, co jsme měli ve sklepě!“

(Byl to asi testík, jestli si ještě pamatujeme předvzorek. Jen ta unikátní barva nám ve sklepě unikla.)

Technická poznámka: Tento vzorek byl následně administrativně sdružen se vzorkem číslo jedna, abychom trapně nedegustovali 13 vzorků.

3. vzorek nového číslování byl Kačenčin červený produkt krásné barvy a libé vůně

Ála: „To je z višní!“

Honza: „Proti tamtomu je to barva nádherná.“

Jindra: „Hezká Kačenčina Berouskovice.“

4. vzorek od Ládi: „Já jsem se s tím moc nedřel a hlavně jsem si na to vzpomněl až včera.“

Hani: „Jsou tam pecky.“

Vlastík (poučen loni): „Typický amygdalin.“

Zdena: „Nebo v tom rozpustil kapky proti kašli.“

Hani: „Ty pecky tam jsou!“

Láďa: „Celou noc jsem drtil pecky . . .“

Po amygdalinové vsuvce (meruňkové pecky resp. jadérka) se Láďa přiznal: „Černé višně, vodka, rum, maličko fernetu.“

Jindra: „Ani nevím, že doma máme vodku.“

Láďa: „Už nemáme.“

5. vzorek podával Vlastík se značně potměšilým výrazem

Jindra: „Brr!!!“

Vlastík: „To jsou ty skutečné Fabiánovy kapky.“

Eva: „Skutečná krční fréza.“

Vlastík: „Naše Fabiánovy kapky jsou jen náznak krkonošských, my Středočeši  jsme změkčilí.“

Souhrn: „Smůla z toho prýští – a pupence jsou tam taky.“

6. vzorek od Řezáka, který přišel se třemi lahvičkami a slovy: „Nekoukejte na nálepky, já jsem si neuvědomil, že ještě bude světlo, to jsou jen mé soukromé poznámky . . .“

Řezák ještě úvodem: „Nastává rybízová smršť, já jsem šáhl do archívu!“

Vlastík: „Ježíšmarjá!“

Řezák: „Asi mi to překvasilo, já nevím jak.“

Vlastík: „Dobrá zálivka na salát!“

A jak řekl, tak učinil. S rukolou výborné!

7. vzorek, podle Řezáka rybízák ročník 2010

Vlastík: „To je podobný?“ A po ochutnání: „Kdyby to bylo hustší, bylo by to skoro portské.“

Vašek (objevně): „Sladký to není, ale je to řídký.“

8. vzorek, podle Řezáka sladký rybízák ročník 2006

Láďa: „Výborný k sušenkám.“

Ála: „Satalický tokajský.“

Jindra: „Kolikaputňový?“

Sbor: „Dvanácti!“

9. vzorek v lahvičce od Poděbradky

Vlastík: „Výborné, nesladké, přiměřené, vyvážené a všeobecně hladké.“

Eva: „Heboučké.“

Ála: „Myslíš ten bůček od Zdeny a Šály?“

Kdosi: „ Tak to musí být Hanina griotka.“

Hani: „Višňovka.“

Vlastík: „Morela pozdní?“

Hani: „Nevím.“

Eva: „A co máte za strom?“

Hani: „To má Šebestová . . .“

10. vzorek, Láďův (zelenkavý, protože podávaný už za šera)

Eva: „ Placatice!“

Vlastík: „Přecházíme z oválných vzorků na placaté!“

Hani: „Mně ňák moc neslouží čich.“

Eva: „Meruňky, krásně voní. Tyjsi nějak otupěla čichově.“

Hani: „Ale chuťově ne!“

Eva: „To je lepší, představ si, že by sis to lila do nosu!“

Láďa pojednal o technologii: „Meruňky normální i sušené, siřičitany vyprané, macerované v meruňkovici.“

11. vzorek Lemoncello 2012 + 1 – výborné, a Enrico ho zná a odsouhlasil, že je to výborné

Vlastík: „Klasická technologie z Ischie, než vymačkáš biocitrón, sebereš škrabkou na brambory jen to tenký žlutý nahoře, pak cukr a vodka.  Bio – blendovaná dvaačtyřicítka.“

12. vzorek - Kačenčiny kdouličky 2012

Bezchybný závěr!

 

Ráno mimo jiné Vlastík donesl drobounký výtěžek  ginu z aparaturky (mňam), Láďa oslavil Ladislava 12 dní před termínem (Bohemka s jahodou) a cédéčka jela domů klasiku. Neumětely, Hatě, Mokropsy, Radotín – Staropramen se fakt urodil. Zpáteční cestu (a možná i cestu TAM trochu detailněji?) prý rád popíše Řezák. Možná ale zapomene, jak jsme v Hatích dělili dvěma a počítali Řezáčí náklady na cestu do Rokycan z čísla vagonu (Hani) a z čísla vlaku (Jindra).

Pochmani si spravili pivní chuť až v Pivovarské restauraci Dvorce, a to takřka anesteziologicko-resuscitačním pivem 12^○ (Jindra) resp. 13^○ (Láďa), obě z Pivovaru u Bulovky. Radost z neStaropramenu pak umožnila lepší zdolání krátkého, leč dokopcového dojezdu.

Jindra