12°ková neptačí slezina s poutí ke sv. Janu.

Prolog: Na tradiční Otavě loni v létě jsme se stali při táboření v Čepicích víceméně náhodnými svědky instalace podstavce a pak i sochy sv. Jana z Nepomuku na čepickém mostě (Viz  fotky měsíce 8/2011) a dověděli se o připravovaném slavnostním odhalení sochy, připravovaném (jak jinak) na 12. květen 2012. Dušana K. napadlo, že bychom se toho měli zúčastnit v rámci neptačí sleziny. Že s námi Dušan nakonec nejel, je jen a jen jeho vina. A takhle to dopadlo: (Dále Helenka)

První a hlavní část výpravy přijela auty už v pátek odpoledne, pozdravila emeritního správce tábořiště, potom iniciátora celé akce Brabce, místní hasiče, navštívila hospodu, zalezla do stanů, ráno se probudila do deště a odjela busem do Sušice, kde poseděla v kavárně u řeky, na náměstí obdivovala na soutěžící dřevorubce, poobědvala v hotelu Fialka, vydala se pěšky do Čepic s mezizastávkou v hospodě. Na tábořišti pak nalezla Šéfíkovu část výpravy. Dále Šéfík:

Do Čepic, které se plnou parou připravovaly na slavnost, dorazila naše ambulance obsazená ze 2/3  handikapovanci (dvě kolena a jedna kyčel) za chladného, ale bezdeštivého počasí v sobotu o ½ páté odpoledne. Tábořiště zelo prázdnotou, jen na samém konci se krčily 4 stany a stála zaparkovaná 3 auta. Bylo by jasné, že jsou to naši z 12°ky, kdyby jeden z vozů nebyl kabrioletek Suzuki. Naštěstí jsou mobily a dotaz u Pepy objasnil, že se jedná o „radost“, kterou si udělal Honza.

Tak jsme postavili stany a usalašili se. Brzy nato se přitrousili první „starousedlíci“. Většina však zůstala ve vsi, kde se chystala paráda. Tak jsme tam šli také. Sedělo se na hospodských lavicích a bylo nás tam 15, včetně Ptáků, kteří také přiletěli, a hostů Ištvána a Nadi K. Účast větší než na leckteré slezině. Ostatně bylo 12. a na (ne) ptačí vždycky chodí lidí víc. Jindra sbírala podpisy.  Jen Mašek nám chyběl. Ale netrvalo dlouho a objevil se a podepsal.

Vesnice (cca šedesát popisných čísel a stejně tolik stálých obyvatel) byla zaplněna mnoha stovkami hostů, podávalo se prase, klobásky, kuřata a jiné laskominy, pilo se pivo a ostatní. Všeho bylo hojnost. Na návsi před kapličkou bylo přichystáno pódium se vším potřebným pro „polní“ mši (tabernakulum však opět chybělo). V 19 hodiny přišel, vlastně byl přinesen v procesí sám sv. Johánek z Pomuka, vlastně jeho památná dřevěná socha. Dav se nahrnul na náves a začala mše celebrovaná J. E. Jiřím Paďourem, biskupem českobudějovickým. Po mši, zpestřené několika podivnými výroky Jeho Excelence, se průvod odebral na most, kde čekal svatý Jan, nikoli však z kamene vytesán, ale ze skla odlit. Na voru v řece u mostu planul oheň. Slavnostní ceremoniál vedl pan Brabec, původce a manager celé akce a doprovod ke zpěvu pana Daniela Hůlky (komentář místního: To je poprvé, co Brabec hraje v Čepicích na kytaru. Vždycky tu jen chlastal).  J.E. biskup posvětil odhalenou sochu. Zazpíval místní sbor. Následně byl odpálen ohňostroj a na cestu ku Praze odjela flotila lodí vezoucí posvátné světlo na úterní pražské pokračování. A to byl konec oficiálního programu.

Pak se šlo do hospody. Část z nás však vbrzku odešla na tábořiště k ohníčku. Po čase přišli ostatní, někteří rovnou do spacáku. Zbytek vydržel u ohně přes půlnoc, Naďa hrála na kytaru a zpívalo se.

Noc byla chladná, ráno jen 5°C. Pomalu jsme vstali, uvařili snídani a odešli na most prohlédnout si v klidu sochu sv. Johánka. Také jsme rituálně ulili rum. S radostí jsme našli sponzorskou hvězdičku s nápisem  „vodáci z trasy 12 TAK Praha“.  Pak jsme se zabalili a naše „ambulance“ odjela domů. Ostatní ještě jeli navštívit rozhlednu „Na Sedle“, ale to už je jiné vyprávění. Dále  Helenka:

Naše část dojela pod Sedlo k hospodě na mýtince, kde bylo pro jistotu v neděli v poledne zavřeno, vzhledem k velice chladnému počasí jsme poměrně zčerstva vyběhli na Sedlo, zkontrolovali 12kový schod (Ištván 13kový) a seshora celou Šumavu. Skvěle jsme poobědvali  v Kašperských Horách a kávu popili u Evy a Jirky v Sušici na zahradě, abychom se u kostela dozvěděli, že koncert byl z důvodu náhlého onemocnění umělce zrušen (No, vožral se jak prase). Tak jsme se byli aspoň podívat na Masaryka  a odjeli domů.

Napsal Šéfík, doplnila Helenka