12. 12. '12

aneb 12 km z Třebenic přes Štěchovickou elektrárnu do Záležitosti

Pro mě začal tento památný den kontrolou u lékaře. V čekárně mě jedna pacientka zkoumavě pozorovala a s pohledem upřeným na mou bundu s TAKovým odznáčkem po chvíli nesměle pronesla "kolik, kolik, kolik?" Řekl jsem, jak jinak, "dvanáct, dvanáct, dvanáct" a dostalo se mi odpovědi "šest šest, šest". V tu chvíli mě volali do ordinace a při odchodu už tam nebyla. Takže kdo to byl, nevím. TAK je veliký.

V autobuse se nás sešlo devět. Plánovaná vlajka nebyla, protože se Hani při odchodu z domova nechala vyrušit mým telefonátem, ať mi vezme brýle proti slunci, a vlajku zapomněla u dveří. A pak že prý ženský, narozdíl od těch méněcenných chlapů, dokážou dělat víc věcí najednou.

V Třebenicích hospody zavřené, včetně té pověstné U Taterů, tak nám nezbylo, než sáhnout do vlastních zásob. A mimo jiné jsme se osvěžili jedním kozlem s datem spotřeby 12. 12. 12, darem to od syna Václava, vulgo Skupináře Bratra. Je hezké, když dospělé děti myslí na své stárnoucí rodiče.

To vltavské údolí popisovat nebudu, asi ho všichni znáte. Tedy až na mě - chlapsky přiznávám, že jsem tudy šel poprvé. Cesta byla příjemně umrzlá, rozumně zasněžená a mírně vyšlapaná, takže se šlo docela hezky. Chatky byly prázdné, nikoho jsme neotravovali a nikdo neotravoval nás. Poledne nás zastihlo na vstupu do Ztracenky. Ve dvanáct dvanáct dvanáctého dvanáctý dvanáctého roku tohoto tisíciletí jsme bouchli šampáňa a přijali řadu blahopřejných SMS a telefonátů. Děkujeme.

K centrálnímu ohništi už to bylo jenom kousek a doufám, že jsme nikoho z osadníků neurazili, když jsme si na ohni slavnostně opekli buřty - někdo prý svého letošního posledního, někdo prý svého letošního prvního... U ohně bylo docela příjemně, višňovka od Hani taky hezky hřála, ale přecejenom nás trošku záblo při pohledu na Berouska koupajícího se ve Vltavě. A tak jsme buřty brutálně zapili dalším brutálním šampaňským a vyrazili do Štěchovic.

Pán v elektrárně už na nás čekal a byl mile překvapen, že jsme opravdu dorazili. Nevím, co se mu na počasí nelíbilo a proč měl obavy, že to zabalíme. Dvanáctka je přece na počasí nezávislá. Úvodní film jsme povětšinou prospali, zato prohlídku technologických prostorů elektrárny jsme si vychutnali. Pán byl chvílemi zaskočen fundovaností našich dotazů a komentářů, ale měl jsem pocit, že ho náš přístup docela potěšil. Takže asi ani nazaregistroval okázalý nezájem ze strany některých dam.

Další dokumentární film o povodních jsme už museli z časových důvodů odmítnout, protože jsme spěchali do Prahy na neptačí slezinu v restauraci Záležitost. Osmnáct objedných míst bylo vskutku málo a hlavně to chvílemi vypadalo, že je přítomno víc kouzelníků než "normálních" lidí. No prostě slezina se opravdu povedla. A zatímco jsme den zahajovali dvanáctkovým pivem, Pták ho zakončil nakládaným sýrem s datem spotřeby 12. 12. 12 a Magda krásným dortem ozdobeným tímtéž datem.

Přátelé, bylo to hezké a důstojné. Děkuji.
Řezák