Zápis z páté Svatojanské degustace u Jurků 19.–20.6.2010
Účastníci: domácí Jurkovi (Eva, Vlastík) a hosté Vokáči (motodegustátoři), Šála (vlakopěšodegustátor), Ištváni (pěšovlakodegustátoři), Slezáci (motorizovaná cédéčka), Řezáci & Pochmani (cédéčka bez přívlastků).
Degustace „on the road“ byla individuální. Tak třeba Ištváni přiznali Klášter kvasnice 11o (Ištván: „Docela dobrej.“) a Staropramen na Felbabce a cédéčka Modrou lagunu (pivovar Černá Hora, borůvková příchuť, podle Hani „je to takové lehké pivo“, podle pingla je to dvanáctka).
Podbrdská bramboračka tentokrát neměla dozvuky sladké karotky, neboť Eva vařila karotku zvlášť.
Podlužská degustace pak byla zaměřena na piva typu „brdský bahno“ a dovezené „lektvary“. Julek si trochu pletl režim degustace s normální chlastačkou a stále nárokoval dolévání piva, ale zvládli jsme ho. Ištván zpočátku postrádal informaci o tom, jak mu má daný nápoj chutnat, co v něm má cítit a jaké vůbec mají být dozvuky na jeho patře, ale zvládli jsme ho taky.
Vzorky:
1. Černé pivo, spodně kvašené (po Radleru, který cédéčka nestihla)
Ištván: „Jak se to hodnotí?“
Hani: „Barva jako hnědá káva z automatu.“
Vlastík: „Je suché. Kvasnicové. Je to dvanáctka. První (Radler) byla jedenáctka.“
2. Pivo svrchně kvašené
Vlastík: “Teď jdeme na to svrchní.“
Hani: „A kolikátka to je?“
Vlastík: „To je . . . dvanáctka!“
Ála: „Mám tam mouchu!“
Láďa: „Připadá mi malinko hořké.“
Vlastík: „Základ byl úplně stejnej – jenom jsem tam dal jiný kvasnice“.
Láďa: „Kvasnice potápěčské a plavecké . . .“
Ála: „Stejně je divný, že není žádný střední.“
Vlastík: „Ale ješte existuje hybridní!“
3. Další pivo (po mnoha mňamkách)
Ála: „Musíme pít, ne jenom jíst!“
Někdo, asi Helenka nebo Hani: „Tohle je o hodně hořčejší.“
Šála: „Takže to spodně kvašené je hořčí!“
Vlastík: „Ne, tohle je svrchní. . .“
V této fázi přišla nejdřív dvanáctá Sylva (bylo nás dvanáct) a hned za ní dvanáctý Julek (takže nás bylo zase jako normálně: dvanáct a Ištván).
Vlastík: „Spodní jinej druh kvasnic - to je lehčí pivo.“
Jindra: „To znamená co?“
Vlastík: „Není to dvanáctka!“
Helenka: „Takový světlý – napiš au lait!“
Jindra: „Jak?“
Helenka: „Olé!“
Vlastík: „To jsou české spodní, spodní německé . . .“
Láďa: „Dederoní nebo bavorský?“
„Bavoři - lehoučký ležák. Lehké osvěžující pivo pro horké letní dny,“ zajektal zuby Vlastík a dodal: „Světlá piva necháme na zítřek, to by se při tomto tempu nestihlo!“
Julek: „To je pivo nějakýho typu?“
Všichni: „Brdský bahno!“
Po přerušení pivní sekce přicházejí likérky a destilátky.
4. Třešně 38 %, dovezl Láďa
Degustátoři se shodli, že je to dobrá poleva na zmrzlinu, která nekroužkuje, nýbrž proužkuje.
5. Drobkovice od Slezáků - uleželá višeň (5 let v lednici)
Ála: „Dobrá šťávička.“
6. Vlastíkova brutální griotka
Vlastík: „Ze sekce brut – dia griotka.“
Shoda: „Ta je dietní při redukční dietě.“
7. Satalická griotka
Hani: „Dokonce tam nejsou žádný shnilý!“
Eva: „To je výběr z višní.“
Někdo: „Je to sedmadvacítka až osmadvacítka.“
Ištván: „Osmadvacítka teda vypadá jinak!“
Eva: „Je to taková zimní verze na dobití cukru.“
8. Álin vaječňák z avoní lahvičky
Avon lady Ála: „Je to pětidenní, málo uleželý.“
Shoda: „Dobrá zmrzlina!“
Helenka (cizím jazykem): „Muttermilch!“
Julek (česky): „Já bych si s dovolením ještě vzal.“
9. Domácí (od Ištvánů z baráku)
Shoda: „Rumíček!“
Helenka: „Má červenej nos a jmenuje se Brejla Oldřich, Prachnerova 12!“
10. Vlastíkovo exotické ovoce – domácí produkt k tipování
Hani: „Citrus?“
Jindra: „Grep?“
Láďa: „Cuvée z grepu a limetky?“
Vlastík: „Mandarinka – nejedlá, leč pitelná.“
11. Sperativní (=> bemberistický) vzorek
Hostitelé: „Kačence se moc povedly kdouličky, ale už jsou vychlastaný!“
12. Láďova jalovcová
Někdo, Helenka nebo Hani: „Odvar jalovcový – prostředek potratový.“
Helenka: „Je to borovička – není to borovička . . .“
Hani: „Je to jalovcová!“
13. Calvados
Řezák: „Je čas na jabka!“
Shoda: „Chce to ultrazvuk!“
14. Slivovice Žlebské Chvalovice
Julek: „Voni nám dali naše švestky mezi všechny ostatní švestky a – přijďte si na vánoce, Žlebské Chvalovice.“
15. Brejla
Helenka: „Nevím co to je, chtěla jsem zelenou, je dobrá na voči.“
Někdo, asi Láďa: „Čichově nevýrazné, asi ňáká sadovice, německy Obstler. I průsvitná barva . . .“
Ištván: „Já mám Obstler rád!“
16. Ištvánova Večerka (v pořadí třetí)
TAK si snad Ištván tentokrát alespoň cucnul, i když o žádné (ani přiměřené) kyselince nepohovořil.
Ranní degustace kromě sádla, másla, kávy a jiné makrobiotiky zahrnovala:
1. tři piva světlá (svrchní – spodní, kdo si to má pamatovat);
2. meruňku;
3. šampáňo s jahodou na tradiční oslavu Láďova svátku (kdosi pravil, že šampaňské se prý nemá kazit jahodami, a já jsem pravila, že Bohemia Sekt má k šampaňskému dost daleko);
4. borovičku (s jalovcovým oplodím);
5. Tokajské na namáčení Áliných skvělých sušenek (to bylo nalezeno neotevřené pod stromem a proto deponováno do archivu).
Osiřelá cédéčka bez přívlastků (Řezák jim odjel do tábora) pak degustovala zelňačku v Hatích a zakončila akci v Praze velmi důstojně: lahví Chardonnay (Láďa dodává: Teplářské sklepy Čejkovice) a čerstvě praženými mandličkami.
Obvyklá poznámka na závěr: Zápis 2011 ať si, sakra, zase zkusí napsat & ztratit Pepa B.!
Jindra