Zápis ze Svatojanské degustace u Jurků 20.–21.6.2009

Účastníci: domácí Jurkovi (Eva, Vlastík, Blanka) a hosté Vokáči (motodegustátoři), Řezáci & Pochmani (cédéčka), Berani (sperativní účastníci, kteří po noci v autobusu z Chorvatska spinkali v Lipencích a Pepa pouze poskytl nevyžádanou telefonickou radu, abychom, proboha, nezapomněli udělat  zápis).

 

Cédéčka Hani a Pochmani proseděla první slejvák v cukrárně v Malé Hraštici a druhý na kole před Mokrovraty (název takřka signifikantní). V Jincích se připojilo cédéčko Řezák, které dorazilo z Keblan a cestou, jak pravilo, úspěšně podjelo na kole nějaký mrak a zůstalo suché. Tak to jsme v Mokrovratech udělali taky, avšak s výsledkem opačným.

 

Degustace začala podbrdskou bramboračkou (přiměřená kyselinka s dozvuky sladké karotky).

 

A potom:

1. Pivo „Brdský bahno 12“ specifikované jako „nejlepší dvanáctka je desítka“

Řezák: „Točené je lepší než lahvové.“

Ála: „Ale je v hezkejch flaškách.“

Hani: „To lahvové je takové stolní.“

Vlastík: „Tak já myslím, že uklidím piva, a tamhle uděláme výřad.“

2. Slivovice ze Vsetínska

Vlastík: “Ta je ze Vsetínska, ta se nepočítá.“

Láďa: „Dobře, ze Vsetínska, ale odkud?“

Vlastík: „No já nevím, on je myslím odněkud z Rožnova pod Radhoštěm . . .“

Eva: „Láďa myslí, která je to trať.“

Láďa: „ To není trať, ale alej!“

3. Kačenčiny kdouličky

Honza: „Barva dobrá.“

Ála: „Holka má talent!“

Jindra: „Jak říká Alena Benda, je to s peckou.“

4. Z jiné líhně – Řezákův archivní rybízák 2003

Vlastík: „Á, to odněkud znám, to tam mám taky!“

Eva: „Suchý rybízák – křivá huba!“

Řezák: „Mně nenaserete.“

Nakonec všeobecný konsensus: Kyselinka a cukr jsou harmonické.

5. Ostružinky v historické lahvičce

Jindra: „Odkud jsou ostružinky?“

Vlastík: „Támhle z ostružinové trati za pergolou!“

Ála (smutně): „Je to dobrý, ale já ty ostružiny musím někam přesadit.“

 

6. Calvados od Řezáka

Hani: „Ještě by to chtělo uležet.“

Řezák: „Mně to chutná.“

Hani: „Půlhodinka v ultrazvukový lázni a máš to jako dva měsíce. A pak si v tom ještě vyčistíš brejle.“

Kdosi: „V calvadosu?“

Na závěr Vlastík ověřil svým lihoměrem, jestli má pravdu Řezák, že calvados má 50 %, nebo ostatní, že je silnější. Výsledek? Vlastíkův lihoměr je superkalibrovaný až cejchovaný, ukazuje 48 %!

7. Borůvka (borůvky sbírala Katka)

Vlastík: „Mňamka.“

Jindra: „Já mám borůvky ráda.“

Vlastík: „Žádná vanilka ani citronová šťáva, jen borůvka!“

Ála: „Ale všechno je pod padesát, musím si vzít svetr.“

Vlastík: „Nastal čas na Fabiánovy kapky!“

8. Fabiánovy kapky

(Pro neznalé: Fabián je Muhu Brd. Pro více neznalé: Muhu je Rampušákem Jizerských hor. Pro úplně neznalé: Rampušák je Krakonošem Orlických hor. Pro tupce: Jestli nevíte, kdo je Krakonoš, není vám pomoci.)

Hani: „Teda to je síla!“

Vlastík: „ To je ještě slabej odvar.“

Ála: „To je to jehličí – počkej, počkej, já jsem to ještě nevypila!“

Vlastík: „Taky mám Krkonošské jehličky.“

Láďa: „Tak sem s nima!“

Vlastík: „Ale napřed bude gritotka.“

9. Griotka ze secesní láhve od vinného octa

Eva: „Griotečku bych si dala!“

Ála: „Kompoty jsou dobrý, ale dala bych si něco tvrdšího!“

10. Krkonošské jehličky

Ála: „To máš jako když máš v puse větvičku.“

Vlastík: „Výluh z čerstvě vyrašeného jehličí, 40 %, ale dělali i 60%ní, z tohohle ta smůla vypadla, tohle je jen náznak, co to bylo. A teď si představte, že já mám z tohohle pivo, Fabiána.“

11. Pivo Fabián – vrchol degustace (archivní jehličí + med)

U ohýnku se pak popíjel Fabián a kdouličky, pak srabíci usoudili, že bude pršet, a Vokáči usoudili, že nebude, a jediní zůstali pod širákem. Nepršelo.

 

Ranní program začal snídaní, sektíkem (2 láhve dovezl na kole Láďa na oslavu svého svátku za týden, jednu operativně přivezli Vokáči, kteří toho přivezli tolik, že se to nedá ani vylíčit, ani vypít, viz Tokajské na namáčení Áliných skvělých sušenek), bílým vínem (nemám zapsáno jakým a odkud, Láďo), kávičkou . . .

 

 

Motodegustátoři a cédéčka pak poobědvali v Hostomicích a navštívili Vokáčího vnoučka Jarouška M., jemuž zkontrolovali koně a koleje.

Poté cédéčka vyrazila do Prahy. Trochu to zkomplikovali Moravcovi, na které narazila v hospodě, které říkám „Výstava Marko Čermáka“, protože a) přesně nevím, jak se jmenuje, b) vůbec nevím, kde vlastně je [ale c) vždycky se tam stavujeme]. Degustace pokračovala metaxou a protože tam byli Moravcovi, dalším sektíkem. A Moravcovi pak hnali cédéčka za sebou na nákup pečiva v Mokropsech a posezení v Radotíně (degustováno pivo a vaječnák), odkud se všichni rozjeli do svých ubikací.

Poznámka na závěr: Zápis 2010 zase zkusí Pepa B.!

Jindra