Ahoj spolurodiče,

včera tj. 22.3. 2017 jsem byla na besedě se sestrou Marií Goretti, která organizuje v Indii sociální pomoc dětem při vzdělávání dětí v rámci „Adopce na dálku“ a bylo to docela zajímavé.

M.G. nejprve vzpomínala na úmrtí kardinála Vlka, který je byl také navštívit a byla s ním dobrá spolupráce.

V současné době se v jejich regionu starají o cca 7 500dětí (bylo to i 11 tis.dětí). Jejich práce je rozdělena do třech činností:

1. školní docházka, cílem je , aby se děti naučily číst a psát (což jejich rodiče, většinou neumí) a získávání hygienických návyků

2. nemocnice sv. Ignáce (samofinancovatelná), té pomáhají organizačně

3. sociální dílny např. šití baťůžků pro děti do školy apod.

Děti studují i následné školy, ale není to pravidlo.

Sestra několikrát poděkovala za dary a konstatovala, že počet dárců z ČR je neobvykle vysoký. Účastníků besedy bylo cca 100 a byli z celých Čech. Pán z Krušných hor zmínil, že charitu dělají nejen věřící, ale i občané. Několik minut mluvila ředitelky ze základní školy ze Mšena. Ta uvedla, že děti na škole sbírají víčka a získané peníze zasílají na charitu. Nejprve sponzorovali chlapce, po dokončení jeho studia sponzorují dívku. Tato paní ředitelka Indii navštívila a ukazovala mně album z návštěvy. Zadala dětem ve škole úkol, že potřebuje hodně malých dárků. Děti nanosily hračky z Kindervajíček a tak s kufrem plným hraček jela do Indie.

Jinak jsem se přesvědčila, jako i mnohokrát, že člověk nesmí dát na první pohled. Vedle mne seděla taková nevzhledná obryně, která už koupelnu neviděla několik měsíců. Když jsme se spolu začaly bavit, tak mně řekla ,že podporuje 19 dětí (peníze má z restituce). Prý jsou i nějací starší, bezdětní manželé, kteří podporují 32 dětí.

Na závěr musím konstatovat, že jsem nabyla dojmu, že naše pomoc je věcná a peníze netečou do tunelu.

Magda