Magda vytipovala penzion U Holanů v Českém Ráji ve Kdanicích nedaleko Sobotky a sama tam nakonec nejela. Chalupa to byla skvělá, přesně pro naše účely – budeme ji propagovat. Sešla se milá společnost, zastoupeno bylo i Slezsko. Muzikanti byli jenom dva, ale oč méně jich bylo, o to více se snažili. Jídla a pití bylo víc, než kolik jsme zvládli zkonzumovat. A počasí bylo jarní, teplé, i bouřka byla, abychom si nemysleli. Všude kolem to kvetlo a vonělo, z terasy jsme pozorovali pobíhající srnky, no prostě paráda.
Hani, Dana, Jeňár a Kloučkovi sice "oficiálně" nic neslavili, přesto nás bohatě pohostili slaným, sladkým i tekutým. Velký dík jim (a taky Marušce, ona ví za co). Magda (sice nepřítomná) nám zajistila ubytování v Kdanicích U Holanů u Sobotky, kterým ale Pochmani pohrdli, ale zase si posezení s kamarády nemohli nechat ujít a nakráčeli za deště tři kilometry z hotelu v Sobotce a pak zase zpátky. Albert původně přijel jen na jeden večer, ráno svléknul postel a odjel. Pak zalitoval, zase přijel, povléknul postel… Ještě že jsme tam nebyli týden, to by se upovlékal.
Navštívili jsme Sobotku, Kost, někteří i Jičín a Vesec, kde se točilo nejen Jak dostat tatínka do polepšovny, ale hlavně Jára Cimrman ležící spící. Scénka s místní průvodkyní v hasičárně byla tak cimrmanovská, že se Sylva (a lavička pod ní) smíchy otřásaly. Jen Sylva litovala, že jí hustý déšť znemožnil navštívit muzeum peří. Před zmoknutím nás zachránili Tomáš a Ivan a obětavě pro nás do Vesce přijeli. Louky byly rozkvetlé, údolí Plakánku uplakané a horní hospoda v Kosti otevřená, když už ta dolní byla zavřená. Zábava byla bujará, Šéfík a Julek hráli jako o život a počasí se nakonec umoudřilo, takže i sobotní večer jsme mohli strávit na terase. Jen Humprecht jsme kvůli dešti vynechali, tak snad příště.
Helenka
Já na Humprechtu byl, a hned dvakrát. Ale popořádku:
Sobotní výlet byl pohodový, tak akorát – i s blouděním kolem hotelu Ort v Nepřívěci právě 12 km. Ve Střehomi jsme pootevřeli zavřenou hospodu – majitelé ji koupili před třemi nedělemi a pilně ji předělávali, aby mohli za další tři neděle otevřít. Paní byla milá a přinesla nám alespoň sklenice se studenou vodou. A nakonec i dvě plechovky piva, tedy dá-li se heineken považovat za pivo. Ale kdo by to v dané situaci řešil, že.
Na Kosti bylo lidu jak na Václaváku, ale jídlo a pití jsme zvládli. Část se pak vydala zpátky do údolí Plakánku a část se rozhodla počkat 1,5 hodiny na autobus a popojet někam k Sobotce. Mně se nechtělo ani zpátky ani čekat, tak jsem vyrazil pěšky na Humprecht. Lehké kufrování kolem (zavřeného) hotelu Ort v Nepřívěci a hlavně pak následující třešňová alej mě poněkud zdržely, takže na Humprecht jsem dorazil s prvními kapkami deště. Je tam sice bufet, ale žádná střecha, tak jsem největší nápor bouřky přečkal na částečně krytých schodech u vchodu do zámku. Pak už to bylo i v pláštěnce chvilka do Sobotky, kde už autobusová sekce konzumovala v cukrárně.
V neděli po vyklizení chalupy jsme s Berany vyrazili autem na Humprecht. Sobotka není velká a zámek je z náměstí nepřehlédnutelný, ale to by jeden neřekl, jak se tam dá bloudit. Zvlášť když navigují dva a řidička neví, koho poslouchat dřív… Na zámku jsme ještě pokecali s Alenou a Šéfíkem, udělali vrcholové foto a pak hajdy domů.
Podařený víkend to byl.
Řezák
Pepova zpráva o chalupě. (Pozn. red.: Pepa se plete, hrálo se oba večery.)
Fotky od Řezáka
Fotky od Tomáše
17. 5. 2025 – Žernosecký košt
Nejen pro účastníky 12. žernoseckého koštu před sedmi lety. Sedmnáctého května jsme se vrátili na místo činu, a protože nás bylo sedm, asi stojí za zaznamenání na 12kových stránkách. Počasí bylo slušné, svatováclavský chorál důstojně zazpíván, vína pitelná, za vzorky se místo žetónů platilo čipem, stánek u převozu otevřený a zahrádka u Mikulenků taky. Mě osobně nadchla účast vinaře Potůčka z Litoměřic.
Helenka (Švachová, roz. Potůčková)
26. 4. 2025 – Vítání jara na Brdech
Zase jsme přivítali jaro na Brdech. Jak sliboval Vlado, byl oheň, pivo, buřty, chleba, horčice i bodla na opékání. Také muzikanti a spousta kamarádů včetně důstojného zastoupení dvanáctky (to Vlado nelsiboval, ale přišli jsme). A hlavně po dvou fakt deštivých dnech vysvitlo sluníčko. Ve Všenorech je znovu otevřená ta hospoda kousek pod zámkem.
Helenka
27. 3. 2025 – Šéfíkova vycházka
Dobrá zpráva je, že se neztratil docela, protože na dubnovou slezinu U Šumavy zase přišel. Mimochodem, i tam byla účast hojná, jestli se nepletu, tak nás bylo 16! Řezákovi se líbilo, že jsme pili pivo P.I.P.A. ze sokolovského pivovaru Permon.
Helenka
8. 1. 2025 – Chagall ve Vídni
Původně malá soukromá kulturní akce se postupně rozrostla do trasových, ba přímo TAKových rozměrů. Všichni ten den jeli do Vídně. Hned v Praze na nástupišti naše desetičlenná skupina nepřekvapivě potkala Berunu, která jela tamtéž, a ve Vídni opět na nástupišti Petra Glase, který jel odtamtud. Mezitím jsme si prohlédlii Chagallovu výstavu v Albertině a nedaleko pojedli vídeňský řízek, někteří opravdu telecí, jiní se spokojili s vepřem. Ještě byl čas na malou procházku. Tak už jen čekáme, co nám příště Albertina nabídne.
Helenka
3. – 5. 1. 2025 – Posilvestrovské hory
Jak Helena Bedřichová zařídila rodinné setkání širší Řezákovic rodiny.
Po zdařilém trasovém silvestru se jen tak zeptala Hani, zda bude nějaký lednový lyžařský víkend, jaký druhdy bývával třeba v Betlémě. Hani se toho chytila a zavolala spolutchánům. Výsledek: ve Františkově se (včetně místních) sešlo 15 hujerů, kteří oslavili narozeniny jedné z jejich středu, a šest nepříbuzných, většinou přátel trasy. Všichni jsme si užili čerstvého sněhu na běžkách či sjezdovkách, milé pohostinnosti a také Jeruzaléma (když už není Betlém). Jen 12ka poněkud absentovala.
Hani, dík.
Helenka
Předchozí roky:
1999, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024