14. – 17. 3. 2024 – Dolní Dunajovice
Dolní Dunajovice na jaře. Koniklece a hlaváčky na Kočičí skále, sněženky, dymnivky a podléšky na Děvičkách. Víno u Filipa Mlýnka, Zdeňka Matuly a Luboše Tichého. Počasí jak malované. Vinice ošetřené. A už víme, co se dělá s tím proutím, co se vystříhá.
Helenka
Fotky od Řezáka
21. 2. 2024 – vycházka Do dáli a do šíře prostíraj´se Košíře, 15 lidiček a pes Ziri
A taky do výšky, jak s překvapením konstatovali účastníci, byť nejvyššího bodu čtvrti, vrcholu Vidoule (372 m n.m.), zdaleka nebylo dosaženo. Po didaktickém srazu u Anděla u anděla (nikoliv na Andělu, protože podle staropražských písní Anča sedávala s vojáci večer u Anděla a ta druhá neměla tenkrát u Anděla rande míti) jsme vyrazili ze Smíchova (město od roku 1903 ) do Košíř (město od roku 1885), které se prakticky táhnou od hřbitova (Malostranského) ke hřbitovu (Košířskému). Viděli jsme všechny tři košířské kostely, radnici, Klamovku (tam osvěžující pivní zastávka), domy města Košíř, Buďánka, zastavili jsme se na kávičku u Řeků – rozhodně největší měla Magda. Tenis jsme minuli, protože bychom nikam nedošli, polovina účastníků vylezla na rozhlednu v Cibuleckém háji, byť byli varováni, že odtamtud nic neuvidí, zkontrolovali jsme postup oprav cibuleckého zámečku a kolem čínského pavilonku sešli do údolí k Johánkovi a Motolskému potoku. Košířský hřbitov byl kvůli vyčerpání některých účastníků vynechán. Skončili jsme stylově v útulné a překvapivě levné Starokošířské hospůdce na hřišti Sparty Košíře u krbu. Smutnou stránkou vycházky byl telefonát Jarky Zourové Beranici s oznámením, že Pavel před rokem a něco zemřel. Tak si na něj vzpomeňte ti, kteří jste ho znali. My, co jsme ho znali i neznali, jsme si na něj připili dvěma fernety.
Příští důchodcovská vycházka bude, až si ji někdo vymyslí a pozve nás.
Sepsala do Košíř v září 1985 přistěhovaná H.
Na srazu Důchodcovské procházky na téma "Do dálky i do šíře prostíraj' se Košíře" se nás u obrazu anděla nad schody sešlo nebývale mnoho. Kromě deseti dvanácteráků (ček) přišel Petrof se Zirinkou a trojice hostek od Kloučků a Ivana. Vyrazili jsme přes lávku a park Sacre Coeur přes kopec a sešli na starý malostranský hřbitov se spoustou zajímavých náhrobních kamenů, zejména pasovského biskupa Thun Hohensteina. Pak tramvají na Klamovku, kde byla v restauraci první zastávka. Udělali jsme sotva jeden drink a už nás Helenka vyhnala na další cestu, nejdříve dolů na Plzeňskou a pak pořád nahoru i do 172 schodů, jak napočítal Petrof. Námaha stála za to. Na pidináměstíčku v Musílkově ulici nás čekala cukrárna Zavalianis Sweet s výbornou kávou a zákusky. Seděli jsme venku, užívali si dobrot, sluníčka a obdivovali Magdino grande kapučíno v ohromném skleněném šálku. Po příjemné zastávce už jen po ulicích, ale zase do kopce k romantické rozhledně Cibulka (zase schody) s pěkným výhledem do motolského údolí. Pak dolů k rybníku Kotlářka, kde nás zastihl telefonát z Německa od Jarky Zourové, že zemřel Pavel Zour. I když ho služebně mladší účastníci neznali, pro nás ostatní to byla rána, protože Pavel byl náš starý dobrý kamarád. Zavzpomínali jsme na něj a pokračovali opět přes Plzeňskou třídu do protější stráně, kde jsme zapadli do Starokošířské hospody u hřiště Sparty Košíře. Tam se nám moc líbilo, byly i panáčci na památku Pavla Zoura i z čiré radosti. Domů jsme se rozjeli až po sedmé večerní hodině.
A co na závěr? Ušli jsme skoro 6 km, překonali převýšení 170 m. Díky Helence za perfektní zorganizování akce, která všem přinesla radost i poznání. Laťku pro další procházky, které budou nepochybně následovat, nasadila opravdu vysoko. A díky všem co se zúčastnili. Bylo to opravdu hezké.
Sepsal a fotil Šéfíček
23. 1. 2024 – Divadelní skupina pana Vokáče
Divadelní skupina pana Vokáče v čele se samotným panem Vokáčem se sešla v úterý v hezkém počtu šesti osob v krytovém divadle Orfeus na premiéře kusu Neskutečné zážitky Sheldona a paní Levinové. A nelitovala. Neskutečná byla zejména paní principálka Hýsková, která před představením prodávala v bufetu různé nápoje a laskominy včetně vlastoručně upečené bábovky, aby se pak na hodinu a půl proměnila v paní Levinovou a okamžitě poté zase v barmanku.
Vůbec nelituji, že jsem skupinu zase oživila.
A pan Vokáč si dal bábovku dvakrát.
Helenka
Předchozí roky:
1999, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023
Dolní Dunajovice na jaře. Koniklece a hlaváčky na Kočičí skále, sněženky, dymnivky a podléšky na Děvičkách. Víno u Filipa Mlýnka, Zdeňka Matuly a Luboše Tichého. Počasí jak malované. Vinice ošetřené. A už víme, co se dělá s tím proutím, co se vystříhá.
Helenka
Fotky od Řezáka
21. 2. 2024 – vycházka Do dáli a do šíře prostíraj´se Košíře, 15 lidiček a pes Ziri
A taky do výšky, jak s překvapením konstatovali účastníci, byť nejvyššího bodu čtvrti, vrcholu Vidoule (372 m n.m.), zdaleka nebylo dosaženo. Po didaktickém srazu u Anděla u anděla (nikoliv na Andělu, protože podle staropražských písní Anča sedávala s vojáci večer u Anděla a ta druhá neměla tenkrát u Anděla rande míti) jsme vyrazili ze Smíchova (město od roku 1903 ) do Košíř (město od roku 1885), které se prakticky táhnou od hřbitova (Malostranského) ke hřbitovu (Košířskému). Viděli jsme všechny tři košířské kostely, radnici, Klamovku (tam osvěžující pivní zastávka), domy města Košíř, Buďánka, zastavili jsme se na kávičku u Řeků – rozhodně největší měla Magda. Tenis jsme minuli, protože bychom nikam nedošli, polovina účastníků vylezla na rozhlednu v Cibuleckém háji, byť byli varováni, že odtamtud nic neuvidí, zkontrolovali jsme postup oprav cibuleckého zámečku a kolem čínského pavilonku sešli do údolí k Johánkovi a Motolskému potoku. Košířský hřbitov byl kvůli vyčerpání některých účastníků vynechán. Skončili jsme stylově v útulné a překvapivě levné Starokošířské hospůdce na hřišti Sparty Košíře u krbu. Smutnou stránkou vycházky byl telefonát Jarky Zourové Beranici s oznámením, že Pavel před rokem a něco zemřel. Tak si na něj vzpomeňte ti, kteří jste ho znali. My, co jsme ho znali i neznali, jsme si na něj připili dvěma fernety.
Příští důchodcovská vycházka bude, až si ji někdo vymyslí a pozve nás.
Sepsala do Košíř v září 1985 přistěhovaná H.
A co na závěr? Ušli jsme skoro 6 km, překonali převýšení 170 m. Díky Helence za perfektní zorganizování akce, která všem přinesla radost i poznání. Laťku pro další procházky, které budou nepochybně následovat, nasadila opravdu vysoko. A díky všem co se zúčastnili. Bylo to opravdu hezké.
Sepsal a fotil Šéfíček
23. 1. 2024 – Divadelní skupina pana Vokáče
Divadelní skupina pana Vokáče v čele se samotným panem Vokáčem se sešla v úterý v hezkém počtu šesti osob v krytovém divadle Orfeus na premiéře kusu Neskutečné zážitky Sheldona a paní Levinové. A nelitovala. Neskutečná byla zejména paní principálka Hýsková, která před představením prodávala v bufetu různé nápoje a laskominy včetně vlastoručně upečené bábovky, aby se pak na hodinu a půl proměnila v paní Levinovou a okamžitě poté zase v barmanku.
Vůbec nelituji, že jsem skupinu zase oživila.
A pan Vokáč si dal bábovku dvakrát.
Helenka
Předchozí roky:
1999, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023