Návrat na hlavní stránku
dvanáct dvanáct dvanáct
příští slezina: čertví
DVANÁCTKA NA OTAVĚ

DVANÁCTKA NA OTAVĚ

ANEB

DESET MALÝCH ČERNOUŠKŮ

 

V sobotu 3. července jsme se postupně sjížděli na tábořišti v Čepicích, až nás bylo patnáct.

 

V neděli jsme vyrazili v plné síle sedmi lodí do Annína, jen Ištván se obával o svůj mladý život a odešel hledat stopy předků na Rábí. Ostatní po řádné úlitbě  přeskákali po kamenech  bez ztráty životů až do Čepic, jen někteří hazardéři skákající jez v Sušici u nádraží bokem okusili chladných vod Otavy.

 

Pondělní ráno bylo ve znamení Vlastíkovy hruškovice, která se pila na zdraví jeho a jeho dvojčat (všech ten den narozených), a dále i na Cyrila a Metoděje a Jana Husa a postupně na všechny svaté, až se dopila do dna. I přes požitý alkohol jsme v hojném počtu šesti lodí  vyrazili k polednímu do Horažďovic (jen Šéfíka a Čumbrka hruškovice zmohla natolik, že zůstali na tábořišti). I bychom byli do Horažďovic dojeli, kdybychom před Hydčicemi nezmokli.

 

V úterý ráno beznadějně lilo. Vokáči a Fous s Kateřinou a Vojtou odjeli do svých domovů a my ostatní na výlet.

 

Ve středu nás opustili Šéfík s Čumbrkem a oslabená flotila čtyř lodí vyplula  po proudu a dorazila až do Střelských Hoštic poté, co se v Kozlově, na posledním jezu před tábořištěm, Ánrimu zlomil Pan Generál Červenka, čímž jeho plavba po Otavě skončila. Posádka Ánri a Naďa se však shodla, že smrtí lodi sice končí voda, nikolivěk dovolená a pokračovala dále autem.

 

Takže ve čtvrtek vyjely a na Slaník dojely lodě pouze tři, pokud nepočítáme Pana Generála Červenku převáženého na střeše auta. Jeho posádka však nelenila a Naďa Ánriho v Sušici slušivě oblékla od hlavy až k patě za pouhou stovku.

 

V pátek se Vlastík s Katkou rozhodli odjet domů a tak na poslední etapu vyjely pouhopouhé dvě lodě, jejichž posádky ve složení Řezák s Hani a Ištván s Helenkou po zastávkách v několika hostincích dojely až na soutok s Blanicí, odkud nás nevlídné tábořiště a hlučné techno vyhnaly do hospody v Putimi, kam za námi přijel i Vráťa.

 

V sobotu voda skončila a s ní i léto.

 

Výrok vody: Hani u mostu v Kestřanech: Jen vidím ty mokrý boty a chce se mi čůrat.

 

Zapsala Helenka a glosoval Řezák.