Všechno způsobila fotka podobná této, po jejímž shlédnutí jsem napsala Mildovi, že Klause na stezku pozve a nás ne. A pak mu nezbývalo nic jiného, než pozvat i nás.

A skončilo to tímhle Mildovým dopisem (ve zkráceném znění):

Ahoj,
měl jsem velkou radost, že jsem měl možnost vás vidět u nás "doma" na Lipně. Některé chvilky mi přišly i dojemné - např. Dušan s hymnou. Užil jsem si to s vámi, protože si na to normálně nemám čas udělat čas.
A tak se těším na další setkání. Na Lipně jste vždy vítáni!
M

A mezitím jsme kolem Lipna a v kopcích nad ním mezi pampeliškami, za sluníčka i pod kapkami deště chodili a jezdili na kole či vlakem, užili si stezky v korunách stromů s nádherným výhledem, který motivoval Dušana k zapění hymny (a nejen TAKové, ale i českého ráje na pohled) a Ptáky k předčasnému uspořádání ptačí sleziny v korunách stromů, na své si přišli milovníci tobogánu a koloběžek a to vše jsme zapíjeli skvělým Mildovým rýňákem, lákaly i klášter a poštovní muzeum ve Vyšším Brodě a přijela i početná moravsko-slezská sekce a Vojta Vyhnálek. Nevím jak vás, ale mě dostala cesta mezi pampeliškami nahoru do Malšína a pohled od křížku dolů z Kapliček.

A jelikož, jak psal Milda, jsme na Lipně vždy vítáni, třeba si to všechno ještě někdy zopakujeme.