12.12.2012

 Jak jsme si to užili

Asi to znáte také, člověk se léta na něco těší, představuje si, jak to bude vypadat a co pro to může udělat, a najednou je tady ten den, o kterém léta nebo jen týdny snil. Narození prvního potomka, svatba, nebo odchod do důchodu jsou takové dny s pohyblivým horizontem. Pro naši Trasu 12 však takový den měl od nepaměti zcela konkrétní pevné datum: 12.12.2012.

Jak se ten rok, měsíc a den přibližovaly, měnila se naše představa o něm. Nakonec na poslední chvíli nevyšel skvělý nápad Bohunky a Jardy Holubových o cestě doubledeckerem za tajemnou jeskyní.

Podařilo se ale najít důstojnou náhradu v romantické toulce Povltavskou stezkou z Třebenic přes legendární Ztracenku (původně Ztracenou naději) do Štěchovic. Nakonec se sešlo jen 9! (3/4 z 12) statečných, kteří byli schopni obětovat jeden den dovolené či ještě vzácnější jeden den důchodu na ten netuctový zážitek. Kdo přišel, nelitoval. Počasí nám přálo a tu krásnou sněhovou nadílku zachovalo neroztátou. Překrásný kaňon řeky s bezlistými stráněmi, ozářený nesmělým zimním sluncem, co víc jsme si mohli přát? To není nikdy jindy k vidění, jen v zimě. Také ty desítky chat na stráních i těsně u cesty (s výjimkou jediné) byly prázdné a proto tiché.

Oproti původní představě se nám nepodařilo do dvanácté hodiny dorazit až na osadní plac Ztracenky. Tak jsme si v pravé poledne vyzkoušeli úchvatnou ozvěnu protějších skal a v onen posvátný okamžik 12:12 na zasněžené terase jedné ze starodávných osadních chat nad klidnou hladinou kdysi bouřící řeky otevřeli sekt a vychutnali si ten neopakovatelný okamžik.

Pak už to bylo jen kousek k osadnímu ohništi, na kterém jsme si opekli obligátní buřtíky a s pohárkem důstojného destilovaného nápoje sledovali mnohaminutovou koupel trasového otužilce Berouska, který si liboval, o kolik je Vltava teplejší než Labe v jeho domovských Neratovicích. Přesto, že musel vědět, že z přehrad teče stále stejně teplá tekutina, podržel se zásady, že do studené vody je třeba obléknout si teplé plavky a představil se nám v klasickém převleku dávných plavců devatenáctého století. Po uhašení ohně, žízně i rozpáleného Berouska jsme se vypravili na poslední úsek cesty. Před nástupem do autobusu nás ještě čekala domluvená prohlídka Štěchovické přehrady. Byť jsme byli ušlí a vevnitř informačního sálu bylo teplo, při promítání exkurzního filmu podřimovali jen někteří. Zato všichni ocenili neuvěřitelně trpělivého pana Petáka, který nás elektrárnou provázel. Těžko uvěřit, zda někdo z nás bude v osmdesáti tak čilý, trpělivý a věcný průvodce, jako on. Všem, kdo se jen trochu touží dozvědět něco nového, byť není fanda strojař, či nadšený obdivovatel vltavské kaskády, vřele doporučuji stránky

http://www.cez.cz/cs/kontakty/informacni-centra/ic-stechovice.html

nebo jiného informačního střediska ČEZ. Na tom štěchovickém jsem nalezl telefonní číslo na pana Petáka a domluvil s ním prohlídku. Je vstřícný a můžeme jej vřele doporučit.

Po tak náročném dni nás čekalo útulné zákoutí restaurace Záležitost na Žižkově a na naší trasu neobvykle velká účast. Také díky současnému majiteli TAKu a jeho partnerce nás bylo více než 2 x 12. Několik dávných příslušníků, které mnozí ze současných ani neznají, si nenechalo ten památný den ujít. A tak se slavilo až do zavírací hodiny. Ráno nás pak místo bolení hlavy čekaly nepřijaté hovory a SMS od našich mimopražských členů a několik příjemných gratulací e-poštou dokonce i z jiných tras.

Tož tak jsme si to užili!

A už se těšíme na zimní toulku ve středu 11.12.2013. Hosté jsou vítáni.

Trasa 12