Velmi stručný zápis z šesté Svatojanské degustace u Jurků 18.–19.6.2011

Účastníci: za domácí kompletní Jurkovi (Eva, Vlastík, příležitostně se mihly dcerunky a věrně setrvával černý kokr Ferda, který dostal k dvanáctým narozeninám kostičku na hraní a buřtík k sežrání, což neprodleně učinil). Za hosty Vokáči, Zdena & Šála a cédéčka Řezáci & Pochmani.

 

Cédéčka měla cestou tam i hezké počasí, hlavně když jela vlakem nebo když seděla v cukrárně v Malé Hraštici. Jinak spíš mžilo, pršelo a lilo, přinejlepším bezprostředně hrozil déšť. O širáku na zahradě nemohlo být ani řeči a vůbec celá degustace proběhla v útulné kuchyni.

 

Podbrdská bramboračka byla jako vždy výborná. Eva přiznala, že tentokrát zcela zanevřela na karotku a koupila mraženou mrkev. Pokrok se nedá zastavit!

 

Vzorky:

1. vzorek „pivo plzeňského typu“

Vlastík mumlal něco o francouzských kvasicích S23 a mostu v Avignonu. Prý něco mezi jedenáctkou a dvanáctkou.

2. vzorek „aby to nebylo hned tak silný“

Zdena tak rychle identifikovala medovinu se skořicí, že to bylo až podezřelé. Pak přiznala, že to již ochutnala ve sklepě před příjezdem cédéček. Vlastík pohovořil o dvojnásobné medovině, ani řídké, ani husté, nýbrž zlatý střed. Nicméně bylo to v hezké lahvi od polosladkého růžového vína.

3. vzorek „chce to kalíšky, ale dlabeme na ně“

Ála prezentovala polituru z červeného vína – archivní griotku. Láďa identifikoval pecky z višní (!).

4. vzorek „bonaqua s výhradami“

Hanina griotka 2009, dia. Vlastík pravil, že kyselinka je dobrá a není tam moc pecek. Hani oponovala, že co višeň, to pecka, navíc jsou to višně od Šebestový. Dále diskuse o tom, která je to Šebestová, že Eva je rozená Šebestová, višně jsou morella pozdní, griotka je dobrá pětadvacítka, cukr se bídně rozpouští v alkoholu, ultrazvuk leccos zachrání atd.

5. vzorek „srovnávací“

Vlastíkova sladkovišeň 2010 s jádry a kyanovodíkem. Řezák začíná propagovat griotkové cuvée – tak jsme to zkusili.

6. vzorek „Řezákův salátický mix“

Šála pohovořil o tom, co se dělá z třešní a co z višní. Logicky jsme dospěli k závěru „kolik třešní, tolik višní“ – a bylo to.

7. vzorek z lahvičky „pražská vodka“

Ála pravila Řezákovi:“Ta je dobrá - tak to není ta, co jsi dělal ty.“ Závěr: Jde o slivovici směsnou nebo o vycmrndlou Petrovu hrušku, kterou Ála tak dlouho přelévala, až ji totálně předělala. Taky padlo označení „nějakej obstler“. Každopádně síla.

8. vzorek „mattoni perlivá“

Srovnávací slivovicový vzorek, takzvaná havránkovice (Láďa, Havránek a Petrof vědí proč). Silná švestková chuť.

9. vzorek „beefeater“

Řezákův calvados 2010, chvála byla připuštěna, námitky nikoli. Tedy jako vždy skvělý! Možná to nechtělo ani ultrazvuk.

10. vzorek „konečně je na flaštičce totéž co uvnitř“

Sváteční medovina višňová od Šály – aroma višně i medoviny. Vlastík navíc identifikoval propolis, asi zkušeným válením po patře. Nebo si to přečetl na etiketě.

11. vzorek „hrušky z Hrušek“

Dobrá hruškovice z minulé dvanáctkové akce. Láďa při té příležitosti rozebral vína z Hrušek a ohodnotil rozměry bazénku.

12. vzorek „Legendary Gieroy“

Ve skutečnosti „ostružiny 2010 liguére“, takzvaná sladká tečka.

13. vzorek - původně „vzorek 12a“

Konečně zase Řezákovo cuvée z griotek – dost dobrý.

14. vzorek „Liquore a base di grappa & mirtilli“

Dodali Vokáči - a tím nás donutili zapřemýšlet o tom, jakou chuť mají borůvky (dílčí závěr č. 1: víceméně žádnou) a jak chutná grappa (dílčí závěr č. 2: skoro nikomu). Závěr definitivní: Grappa zavraždila borůvky!

15. vzorek „srovnávací“

Vlastík vytáhl Kačenčiny borůvky, kde jsou jen borůvky a hlavně žádná grappa – tudíž skvělé, skoro jako Kačenčiny kdouličky, které chtěl Vlastík taky operativně vytasit, ale v tom už jsme mu zabránili a vypili mu místo toho velkou flašku vychlazeného tmavého piva, jehož název ani charakteristiku jsem si nezapsala, tudíž ho do vzorků nezařazuji.

 

Vlastík pak vyslechl pohádku o Aleši Dočkalovi (který už byl teoreticky seznámen s existencí pohádkového tvůrce brdskýho bahna, jednoho z mála piv, o němž A. D. dosud nikdy neslyšel, natož aby je okusil). Nezbývá než zorganizovat setkání obou pohádkových bytostí. Výrazně by se tím zvýšila úroveň diskusí o spodním a svrchním kvašení, typu kvasinek, jak a proč dostávat do piva jehličí a jiné rostlinné materiály a (pa)chutě a tak všelijak podobně.

 

Ráno Řezák jako obvykle odjel do tábora, a to tak brzy, že ani nestihl šampáňo s jahodou. (Láďova asertivita je v čoudeli – upustil od brutální Bohemky a přivezl „demi“, dříve pro něj naprosto nepřijatelnou.) Hani se svým kolem a bolavými zády neodolala Vokáčímu automobilu a Pochmani odjeli s cílem přežít všechny přepršky v hospodě. Až na jednu malou kolem Neumětel se to skoro podařilo. Ta největší byla v Hatích, kde kola pod lipou hlídala místní černá kočka Esmeralda, prý tam přebývá už 12 let. Ta druhá byla v Mokropsích, jak jinak. Ta třetí u Radotína, kde jsme museli na symbolické pivo díky/kvůli/skrzevá píchnutí – zatímco Láďa měnil duši, ažúro se změnilo v temno a déšť, naštěstí opět jen dočasný.

Jindra